Campfest 2008

Hudební open-air festival Campfest letos oslavil své desáté narozeniny. Zatímco předešlé ročníky se konaly ve Vysokých Tatrách, přesněji v Tatranské Lomnici, tento rok byl už druhým, který se uskutečnil na Ranči v Kráľovej Lehote. Narozdíl od každoročně pronajímaného kempu v Tatranské Lomnici je už Ranč v Nízkých Tatrách majetkem mezinárodní organizace Youth for Christ, na Slovensku známé jako Mládež pre Krista. Několikahektarová louka s budovami a chatkami slouží svému účelu skvěle. Dříve než začnu popisovat své vlastní dojmy, chci touto cestou smeknout před celým organizačním týmem a velkou skupinou dobrovolníků. Oproti loňsku letos byla zabezpečena i nová budova se sociálními zařízeními. Bylo postaráno o dostatek stánků s jídlem, perfektně byla zorganizována registrace i ubytování ve stanovém městečku, a zejména našlapaný program na celkem pěti pódiích, v kavárně a taky na sportovištích.

I letos se nás sešlo něco přes tři tisíce nadšenců. Kdybyste měli možnost navštívit stanové městečko, prošli byste nejdříve pečlivou registrací (podotýkám, že byla oproti minulým letem mnohem rychlejší), a nedaleko od vstupní brány byste mohli narazit na minináměstíčko tvořené třemi stany a autem. To byla základna naší „mládeže z Rozvoje“. Celkem 7 lidiček z mládeže mělo tu možnost užít si 4 dny ve společenství mladých křesťanů, užít si skvělých kapel, užít si seminářů, filmů, her a podobně. Není náhoda, že sloveso „užít si“ jsem použil několikrát. Téma celého Campfestu totiž bylo právě „UŽIJ SI TO“. Ještě lépe to vystihl název jednoho ze seminářů: Užij si to, co máme v Kristu. Pustili jsme se do toho se vším všudy. Ani propršená sobota nás od toho neodradila. Možná js me promokli a promrzli, ale bylo rozhodně lepší balit už suché stany, než zmoknout poslední noc a odcházet za deště. Naplánováno to tedy bylo moc dobře J.

U mě osobně tedy dominovaly koncerty. Asi nemá smysl vyjmenovávat všechny kapely. Bylo jich totiž asi 35 J. Zahraniční kapely z VB, USA, Irska, Švýcarska, Austrálie a dalších zemí, ale i naše české a slovenské skupiny rozmanitých hudebních žánrů plně naplnily má očekávání. Muzikanti a zpěváci, kteří si nehrají na hvězdy, i když na to mají potenciál, ale lidé, kteří chtějí zvěstovat evangelium a předávat posluchačům radost. To byl Campfest. Notná dávka kvalitních evangelizací a seminářů, to vše bylo připraveno pro nás účastníky. Nerad bych opomenul kromě hudebních pódií ještě dva veledůležité stany. Možná ty nejdůležitější, které na Ranči stály, i když málokdo by to byl řekl. Byl to stan poradenský a stan modlitební (pořád jsem ale nepochopil, proč se tomuto stanu říkalo „Kotolňa“ J). Duchovní poradci, kteří byli připraveni kdykoli komukoli pomoci a modlitebníci. To byl základ. Měl jsem radost, když jsme se všichni ještě doplňeni Radkem Palackým šli modlit, a do stanu jsme se zkrátka nevešli a zůstali jsme venku. Ani v poradenském stanu nebylo prázdno. Tyto dvě skutečnosti pro mne byly obrovským zadostiučiněním. Vidět stovky lidí skákat nadšeně pod pódiem (a kolikrát být i jedním z nich), bylo úžasné. Ale vidět výsledek když se skandovalo Ježíš-Ježíš-Ježíš a tleskalo a křičelo se na jeho slávu, potkat ty spousty modlitebníků, vidět nové obrácené lidi, to bylo to, co bralo dech nejvíc. Málokomu se chtělo domů a to proto, že tady člověk načerpal, tady si to člověk opravdu užil. Mám ale tu snahu vidět to z jiného úhlu. Těšit se domů, a nadšeně o tom vyprávět ostatním. Předávat radost a „užívat si to, co máme v Kristu,“ dál, nejen 4 dny na Ranči. Rozhodně to tedy neberu jako smutný konec, ale jako šťastný začátek.

Další informace