S evangeliem mezi uprchlíky, 1. díl

 - čili MISIJNÍ VÝJEZD DO SRBSKA, BULHARSKA A TURECKA

Už král Šalamoun, když se modlil k Bohu u příležitosti posvěcení první židovské svatyně v Jeruzalémě, si byl vědom toho, že rolí vyvoleného národa – Izraele bude, aby jiné národy „uslyšely o Božím velkém Jménu a o Jeho velké moci” (1. Král. 8:42). Věděl, že se na tom místě budou shromažďovat nejen Izraelci, ale budou tam přicházet i cizinci (1. Král. 8:41).

Roli kazatele Božího Jména mezi národy v období po Kristu převzala také křesťanská církev – tedy Boží lid, který byl právě k tomu povolaný. To znamená, že naše sbory, rodiny, domy, srdce mají být otevřené pro ty, kteří přicházejí k nám, což činil také starozákonní Izrael. Pán Ježíš rozšířil tento úkol o další rozměr  a řekl nejen přijímejte, ale vysílá nás slovy „Jděte...” (Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. - Marek 16:15).

Od začátku své služby v církvi jak v Polsku, tak rovněž v České republice, si kladu otázku, jak my, evangelíci z těšínského Slezska, naplňujeme tato slova? Zvláště v posledních letech, když vidím, co se děje v severní Africe nebo na Blízkém a Středním východě. Jak zareagujeme na Boží příkaz, který nám není dán jako jedna z možností, ale jako služba, ke které se zavazuje každý, kdo tvrdí, že následuje Krista? On „přišel k nám”, a my máme „jít k nim”. Jsme už na cestě?

Když jsem viděl, jak velmi se náš sbor, podobně jako většina sborů na těšínsku, soustředí na sebe a investuje do sebe, řekl jsem si, že stojí za to se seznámit se službou a misií, která, s ohledem na současný příliv imigrantů do Evropy, je velmi aktuální, naléhavá a potřebná. Vzhledem k jejímu zaměření navenek se může stát jedním z podnětů, který rozproudí duchovní „krevní oběh” našeho sborového organismu. Touto službou myslím zahraniční misijní výjezd v rámci hnutí „Bůh národů”, které je zaměřeno na službu mezi cizinci, a to zvláště mezi uprchlíky, kteří z různých důvodů utíkají ze své země.

Výjezd, který se konal ve dnech 25.04.-10.05.2015, měl za cíl prozkoumat situaci uprchlíků, pokoušejících se dostat do zemí EU, a to hlavně z Pákistánu, Afghánistánu, Íránu, Iráku a Sýrie, k čemuž volí cestu přes Turecko, Bulharsko a Srbsko.

Na naší cestě z České republiky jsme přes Slovensko a Maďarsko dojeli do Srbska, kde jsme zahájili naši misii, a to konkrétně ve městě Subotice, blízko hranice s EU. Získali jsme informace, že se tam kolem města zdržují skupinky imigrantů, kteří se potřebují dostat do EU.

Neměli jsme dost času, abychom je někde v okolí hledali, ale našim hlavním cílem bylo najít ve městě jakýkoliv křesťanský sbor, který by se v budoucnosti do služby mezi utečenci zapojil. Navštívili jsme jedno z evangelikálních společenství, které, jak se ukázalo, právě plánovalo zahájit modlitby za vizi pro sbor, týkající se jejich služby.

Naše představa služby v jejich městě dala pastorovi hodně podnětů k zamyšlení. Cítil se povzbuzený, aby se vydal tímto směrem a slíbil, že s námi bude v kontaktu. Věříme, že nám tím Pán Bůh zřetelně otevřel dveře k další spolupráci a k rozvoji naší služby v této oblasti. Na období letních prázdnin je v srbské Subotici naplánovaný delší pobyt dobrovolníků z Čech, kteří se budou snažit k tamním uprchlíkům přiblížit. Jedná se nejen o případnou materiální pomoc v podobě jídla, oblečení, obuvi nebo léků, ale hlavně o příležitost předat jim Evangelium. Věříme, že lidem, kterým se často zhroutil svět, protože museli utéct ze své země, ze své rodné vlasti, je právě Pán Ježíš schopen ukázat ten nejlepší směr a cíl. Tím myslím nejen pro cestu do Evropy, kterou absolvují při hledání lepšího života, ale především směr a smysl pro jejich životy, a to jak tady na zemi, tak i na věčnosti.

Další zastávkou na naší cestě bylo město Lyubimec v Bulharsku, kde jsme se ubytovali a odkud jsme vyjížděli do města Harmanli, kde se podle našich informací nacházel jeden ze dvou uprchlických táborů, umístěných poblíž hranice s Tureckem.

Po dlouhém hledání a modlitbách za toto místo jsme zjistili, že se tábor nachází v samém centru města. Podařilo se nám hovořit s několika lidmi z tábora, a díky nim jsme se na druhý den setkali s mnohem větší skupinou uprchlíků. Dověděli jsme se, že se v táboře nachází přes 2500 lidí, kteří přežívají v náročných podmínkách. Poskytli jsme jim část materiální pomoci v podobě oblečení, ale především jsme byli vděčni za rozhovory s nimi a také příležitost k předání Nových Zákonů, evangelizační literatury a také DVD s filmem „Ježíš”, založeném na Lukášově evangeliu. Veškeré materiály byly v jejich mateřském jazyce. Když jsme viděli, že se tam nachází tak mnoho lidí ve velké nouzi, ze kterých pravděpodobně většina nezná Krista, měli jsme určitý pocit nedostatečnosti a slíbili jsme si, že se tam zastavíme ještě na cestě zpátky.

Další informace