Rozhovor se Zdeňkem Maroszem

Zdeněk Marosz je u nás ve sboru velmi aktivní. Pracuje nejen na dorostu, ale vídali jsme ho i ve skupině 3+1, v pěveckém sboru nebo ve chválící mládežové skupině. Jistě si ho vybavujete jako houslistu a hlavně jako zpěváka, kterého Bůh obdařil nádherným sametovým hlasem. Povídali jsme si s ním o tom, co prožil letos na jaře.

V létě ses zúčastnil soutěže Albrechtická star. Čím tě tahle soutěž lákala? (měl jsi nějaký cíl?)

Před dvěma lety, kdy probíhalo 1. kolo Albrechtické star, jsem měl možnost být na finále této soutěže a velmi mě oslovilo to, kolik známých věřících lidí se této soutěže zúčastnilo, a zároveň skupina Citadela, která dokázala živou hudbou úžasně všechny finalisty doprovodit. Viděl jsem v tom zkušenost v soutěživosti, ale zároveň přátelského vztahu všech soutěžících a doprovodné skupiny.

Připravoval ses nějak speciálně na soutěž? Pomáhal ti někdo?

Jestli se speciální přípravou myslí učení písní, tak ano. Před prvním kolem jsem měl trochu strach, jelikož několik měsíců před jeho začátkem jsem byl v situaci, kdy jsem z fyzických důvodů nemohl zpívat. Byl jsem i u několika doktorů, kde jsem zjišťoval příčinu ztráty hlasu, ale nic zvláštního nenašli. Uvědomil jsem si tak, že člověk nemá kompletní správu ani nad svým tělem a vše jsem vložil na Boha.

Kolem sebe jsem vnímal psychickou podporu svých přátel i rodiny.

Jak dlouho celá soutěž trvala? A kolik bylo celkem soutěžících?

Soutěž trvala přibližně měsíc. Celkem byly 4 kola, z nichž to poslední bylo finálové. První tři kola probíhaly každý pátek od 15.5. 2009 do 29.5. 2009 a kolo finálové se uskutečnilo na křesťanské akci OKO dne 12.6.2009. Do soutěže se přihlásilo celkem 33 soutěžících, ale na 1. kole se nás sešlo 29. Do soutěže se mohl přihlásit kdokoli ve věku od 12 do 45 let, věřící i nevěřící. Celou soutěž pořádal sbor SCEAV Albrechtice.

Jaká byla atmosféra? A jaké obecenstvo?

Atmosféra byla hodně přátelská a povzbuzující. Mezi námi soutěžícími vzniklo určité pouto, díky kterému jsme se navzájem podporovali a drželi, takže při každém vyřazování jsme dost soucítili s těmi, co byli právě vyřazeni.

Obecenstvo mě dokázalo podpořit a určitým způsobem vyhecovat do pěveckých výkonů, které jsem předvedl, ale při každé písni jsem se snažil myslet na Boha, který byl mým prioritním obecenstvem.

Měl jsi trému?

Tréma byla obrovská. V soutěži jsem ji však nejvíce vnímal ve vyřazovacích částech. V duchu jsem se raději připravoval na možnost vypadnutí i postupu, což mi dodávalo sebevědomí a klid.

Jaké písně jsi zpíval a podle čeho jsi vybíral svůj repertoár?

Snažil jsem se vybírat písně svých oblíbených křesťanských zpěváků. Do 2. a 3. kola jsme dostali CD, na kterých byly písně k výběru. Do 2. kola jsem si vybral píseň od Joshe Grobana – You Raise Me Up a ve 3. kole jsem zpíval píseň od S. C. Chapmana – Fingerprints of God. Ve finálovém kole jsme pak zpívali písně dvě. Jednu jsme si vybírali sami a druhou nám vybrala skupina. Skupina mi vybrala píseň od No Name – Lekná a mnou vybraná píseň byla od křesťanské skupiny Casting Crowns – Praise You In This Storm.

Který okamžik byl pro tebe nejsilnější?

Těch okamžiků bylo více, ale mezi ty nejsilnější vnímám postup do finále a potom závěrečné umístění. Nejvíce mě však překvapil okamžik finálového kola, kdy jsem, nepřipraven, dostal do rukou housle a měl jsem zahrát skladbu, kterou jsem hrál před 10 lety. Zmohl jsem se však jen na „Skákal pes“ J.

Umístil ses na skvělém druhém místě, znamená to pro tebe další možnosti zpívání? Jaké výhody vyplývají pro vítěze soutěže?

Po skončení soutěže se mi možnosti zpěvu nijak zvlášť nerozšířily. Nadále jsem byl však v kontaktu se členy skupiny Citadela a před několika dny se mi naskytla možnost spolupráce se skupinou. Vše však vkládám Bohu a nechávám tomu prozatím volnější průběh, protože nyní prioritně vnímám školu.

Máš svůj fanklub? Jezdil tě pravidelně podporovat?

Fanklub je silné slovo. Pravidelně mě podporovalo pár mých nejbližších a na závěrečná kola mě přijela podpořit i naše mládež, dorost i má rodina. Všem jim i ostatním, kteří na mě mysleli, bych chtěl rovněž touto cestou poděkovat za podporu a povzbuzení, kterým mě naplňovali.

Určitě vzniklo i nějaké přátelství...

Spíše než přátelství vznikala především kamarádství. Poznal jsem hodně nových lidí, ale za tak krátkou chvíli snad není ani možné získat z takovýchto vztahů něco víc. S několika soutěžícími jsem ještě doteď v kontaktu a občas využíváme internetu k tomu, abychom si navzájem sdělili nějaké novinky.

Naučil ses během soutěže něco, co bys rád jednou použil ve svém životě?

Určitě to, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Byla to pro mě jedna z nezapomenutelných zkušeností jak v oblasti zpěvu, tak v oblasti vystupování a zdravé soutěživosti a jsem za ni velmi rád.

Máš další plány, jak naložíš se svým talentem?

Zpěvem bych chtěl sloužit především Bohu, takže pro mě není důležité kde, nebo s kým budu zpívat. Důležitým faktorem je pro mě společný cíl skupiny a zapálenost pro tuto službu. Takže vytyčené plány nemám.

Momentálně studuješ na vysoké škole, na jaké povolání se připravuješ?

Studuji nyní na Ostravské univerzitě v Ostravě obor Informační technologie ve vzdělávání. Jedná se o obor, který je v budoucnu možno využít třeba jako učitel výpočetní techniky na školách, nebo lektor v různých firmách atd. Vnímám to jako obor, který mi dává možnost celoživotního vzdělávání a taky možnost případné práce s mladými lidmi, která mě vždy bavila.

Děkuji za rozhovor a za celou redakci ti blahopřeji k úspěchu v soutěži a přeju Boží vedení a moudrost při studiu i při dalších plánech.

Další informace