Rozhovor s Magdalene Leytz

Znáte ji? Možná jste ji už viděli. No aby ne, už více jak půl roku navštěvuje pravidelně naši mládež, sborové aktivity, nedělní bohoslužby, akce pro děti a mládežové chaty. Řeč je o Magdaleně Leytz. Nedomluvíte se s ní ještě moc česky, i když za těch šest měsíců už hodně věcem rozumí. Odkud pochází? Co tady vůbec dělá? A jak dlouho tu ještě bude?

„Ahoj, jmenuji se Maggie. Pocházím z jihovýchodního Německa, z města Eberbach. Je mi 19 let a loni jsem maturovala. Na vysokou školu jsem se nehlásila, protože jsem si nebyla jistá tím, co bych chtěla dělat, a tak jsem se snažila zjistit něco o projektech, díky kterým můžete jet na delší dobu do zahraničí. Proto jsem tady.“

Maggie, to je skvělé, je vidět, že ti na studiu správné školy hodně záleží, ale proč zrovna Česko a v jaké organizaci se angažuješ?

„V Německu jsem se kontaktovala na jednu organizaci, která díky Evropským projektům dobrovolnické služby spolupracuje se stovkami jiných organizací po celé Evropě, a když se mne ptali, v jaké oblasti bych chtěla pracovat, rozhodla jsem se pro práci s mentálně a tělesně postiženými lidmi. A tak mne vyslali do Slezské diakonie, do chráněných dílen Eben Ezer. Už doma jsem měla možnost se mezi takovými lidmi pohybovat a věděla jsem, že práce s nimi je většinou plná vděčnosti, přátelství a lásky. Ano, má to i své nevýhody, ale ani tady v Česku jsem zatím nenarazila na špatné zkušenosti. No a Českou republiku jsem si nijak vysloveně nevybírala. Ta organizace v Německu vybrala za mne, a když jsem nad touto zemí víc přemýšlela, přišla jsem na to, že o této sousední zemi nic moc nevím. Tak jsem to pojala jako velkou výzvu.“

Co je to vlastně ta Evropská dobrovolnická služba (EDS)?

„EDS umožňuje mladým lidem zapojit se do dobrovolnických projektů v zemích EU a v partnerských zemích. Jedná se o projekty v délce 2 až 12 měsíců, které se zaměřují na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění, ekologii atd. Dobrovolníkem může být osoba mezi 18 a 30 lety. Cílem EDS je rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými lidmi. Tyto projekty plně hradí EU, takže dobrovolník jako takový za například roční projekt v ČR nic neplatí.“

Jaká je tvá denní náplň práce v EBEN EZERU a jak komunikuješ s klienty?

„Já tam hlavně pomáhám v dílnách, jako terapeutický asistent. Každý den dostanu na starost nějakého klienta s tím, že ho v těch určitých dílnách mám něco naučit. Dílny jsou různé, učíme se šít, válet hlínu, pracovat na počítači, vyrábět bižuterii. V rámci toho ještě vymýšlím různé projekty, jako např. vánoční besídku, karneval pro děti a také někdy po obědě vedu klub, kde si s klienty povídám. No a co se komunikace týče, nejlépe se mi mluví s klienty. Rukama nohama, ale hlavně, klienti mají čas, nikam nespěchají, jsou ochotní mi jednu větu opakovat i 30x jen abych jí rozuměla a pochopila ji, nevadí jim chyby v mých větách a celou dobu se u toho usmívají. Každým týdnem je ale moje čeština lepší a lepší.“

A jak trávíš svůj volný čas? Cestuješ?

„Jo, cestuju hodně, hlavně s ostatními dobrovolníky, protože je jich přes Slezskou diakonii tady po okolí celkem 9. Byli jsme v Krakově, už několikrát v Bratislavě, různě v Česku, chystáme se do Budapeště a do Tater. V týdnu si párkrát zajdu zabruslit, doučuju němčinu a pak chodívám k vám na mládeže.“

Doporučila bys EDS ostatnim? Jaká pozitiva a negativa má toto dobrovolnictví?

„EDS bych určitě doporučila každému, protože tento rok mám víc možností přemýšlet nad sebou, co od života očekávám, mám možnost mluvit s lidma, poznávám víc názorů a díky těmto rozhovorům si rozlišuji obzory a to se mi moc líbí. Ze začátku mi hodně vadila komunikační bariéra, ale teď jsem hrdá na to, že můžu komunikovat, čímž se vyřešilo hodně věcí a cítím se tu i bezpečněji. Poznávám více kultur, protože ostatní dobrovolníci jsou z Ukrajiny, Francie, ze Španělska nebo Slovenska. Po tom půl roce tady se těším na to co mne ještě čeká.

Velkým negativem je na dobrovolncitví asi to, že si někdy příjdu trochu zbytečná. Dobrovolník není zaměstnanec a tak se ta organizace klidně bez něho obejde, což je někdy trochu frustrující, cítit se neužitečně. Pozitivní na tom všem ale byla hlavně podpora všech lidí, kteří se kolem mne pohybují. Když totiž přijedete do cizí země na dlouhou dobu, cítíte se chvíli jako bezdomovec, ale já jsem měla kolem sebe mnoho lidí, kteří mi pomáhali se tu cítit dobře.“

Maggie mne poprosila abych vás jejím jménem pozvala na jednu akci, která se každým rokem v Německu pořádá. Jsou to čtyřdenní evangelické dny na které se sjedou evangelíci z celého Něměcka a mnoha států Evropy. Maggie se tam opět chystá a motivuje k tomu i naše mládežníky. Více informací na www.kirchentag.de

Celý rozhovor proběhl v angličtině.

Další informace