Rozhovor s Lenkou Chrobočkovou – ředitelkou CMŠ Loďka

Jaký byl uplynulý čtvrt rok?

Zajímavý, ale hlavně požehnaný.

Kdo s nápadem na založení školky přišel?

Myslím, že úplně poprvé o školce mluvil před spoustou let René Raszka, bylo to v souvislosti se skupinkou pro maminky s dětmi, která kdysi v našem sboru fungovala. Tehdy rozeslal mail, kde mluvil o tom, že by bylo dobré rozšířit skupinku na hlídací skupinku – maminky by si mohly něco zařídit a některá z maminek by hlídala děti. Postupně by to mohlo dospět do stádia školky. Tehdy jsme ještě s manželem neměli děti, takže tahle myšlenka nám byla poměrně vzdálená :) Když se pak ale naše děti začaly chystat do školky, bylo mi líto, že církevní školka je nejblíže v Třinci a v Těšíně je sice křesťanská třída ve školce na Ostravské, ale je beznadějně naplněná.

Co bylo inspirací?

Z toho vyplývá, že inspirací byly třinecké církevní školky. Kromě toho v roce 2007 jsme s manželem byli zčásti pracovně a zčásti soukromě na týden v Táboře a tam už tehdy existovala mateřská školka přímo v táborském sboru. Byli jsme ubytováni na faře a pan farář nám o ní hodně vyprávěl a z jeho postoje bylo patrné, že je na školku hrdý. Tohle všechno asi bylo úplně na počátku a pak se teprve objevily takové jasnější obrysy v podobě informací o tom, že je málo volných míst ve školkách, že ministerstvo školství podporuje vznik nových školek ...

Jaké byly první reakce?

Většinou kladné.

Bylo těžké dovést nápad k realizaci?

Na počátku to vypadalo, že ne :D Když pominu schvalovací proces u nás ve sboru, stačilo vlastně vyplnit pár formulářů a odeslat je do konce září na krajský úřad. Vyplňování pár formulářů zabralo asi 3 měsíce perné práce :) Obnášelo to hodně trpělivosti, přesnosti, pevných nervů, telefonických hovorů a mailů. S Boží pomocí jsme tu první fázi zvládli. Ale netušili jsme, co nás ještě čeká v souvislosti se zařizováním, tak, aby se na nic nezapomnělo, aby bylo všechno nachystáno, když děti začnou do školky chodit. Ale už skoro 5 měsíců školka funguje, děti i rodiče jsou spokojeni - vidím v tom velké požehnání. V roce 2014 jsme se často scházely s Janou Humplíkovou a kuly plány, pak přibyla Eliška a ke konci příprav taky Zuzka. Kromě toho se pak přidali k práci další lidé ze sboru, bez nich bychom to do konce nedotáhli, díky Bohu za všechny, kteří pomohli rukama, modlitbou a slovem povzbuzení, penězi.

Jaké to je, být ředitelkou školky?

Spíš by ta otázka měla znít – jaké to je zajišťovat školku papírově? Fyzicky totiž ve školce nebývám pravidelně, holky to zvládají bezvadně a pokud potřebují řešit něco hned, jsem takový přítel na telefonu, do školky většinou přicházím hlavně s hromádkou papírů :-), snažím se, abychom měli všechny směrnice, řády, smlouvy, dokumenty v pořádku. Všechno musí být podepsané od zaměstnanců, od rodičů. Vyplňuju výkazy, dopisuju si s krajem, případně s ministerstvem školství a hodně telefonuju. To všechno se snažím zvládnout při běžných domácích povinnostech ženy na mateřské dovolené :-), matky dvou prvňáčků. Ne vždy je všechno v termínu a tak rychle, jak bych si i já představovala, ale věřím, že se školka zaběhne a bude to čím dál jednodušší. Každý začátek je těžký a nedalo se nic jiného čekat ani tady, ale mnoho problémů se postupně řeší a věřím, že i vyřeší.

Napadá tě něco, co by se ve školce dalo změnit nebo zlepšit?

Zlepšovat se dá pořád něco, hlavně teď na začátku...Jak už jsem jednou říkala, je to práce na delší dobu, vlastně nekonečná práce :)

Jsou mi čtyři roky a přicházím do školky. Jak bude probíhat můj den?

Nejdřív se musíš v šatně přezout do papuček a převlíknout, ale s tím ti ještě většinou pomůže máma, takže pohoda. Pak můžeš konečně letět k hračkám, ale musíš samozřejmě pozdravit ty děcka, co si už hrajou. Trošku poblbnete, pak máte sváču, před jídlem se modlíte. Po svačině si sednete do kruhu a zpíváte písničky, povídáte si a paní učitelky vás většinou chtějí něco naučit. Občas se jim to i podaří :) Potom si buď ještě hrajete, nebo jdete ven. Když se vrátíte do budovy, čeká na vás oběd. Mezitím vším hodně piješ a taky chodíš na záchod a myješ si ruce. Po obědě si vyčistíte zuby, převlečete se a hurá do ložnice. No a po spaní zase jídlo a už na tebe určitě budou čekat rodiče nebo některá babička, aby si tě odvedli domů.

Další informace