Svědectví

Vánoce v zákopech

Můj dědeček mi vyprávěl neobyčejný příběh,  který zažil, když jako mladíček musel rukovat, aby bojoval za rakouské mocnářství, kterého, jak říkal, „měl plné zuby“. A já bych rád tenhle příběh uchoval...

Zasněžené pláně vypadaly idylicky, krev z minulých bojů se vsákla. Měl jsem tehdy na starosti kousek svahu. Tam, kde končil můj úsek, seděl zase jiný voják, a kde končil jeho úsek, seděl další se svým kulometem. Můj úsek byl zvlášť důležitý, stezka ve skalní soutěsce. Nečekal se žádný útok. Tehdejší válčení za první války bylo nesmírně kruté, přesto se jisté starodávné obyčeje často zachovávaly. A k nim patřilo „nebudit Ježíška“. Tak se tomu aspoň na naší straně fronty říkávalo.

Číst dál: Vánoce v zákopech

Alexandr Fojcik

Chtěli jsme se s vámi podělit o náš životní boj a příběh a poděkovat vám za finanční dar pro našeho syna Alexandra.

Náš příběh začal v dubnu 2013, kdy se nám narodil náš milovaný Alexandr ve 24. týdnu těhotenství. Vážil pouhých 550 gramů a měřil 25 centimetrů. Pamatuji si na ten den jako dnes. Přiběhl jsem do nemocnice a má žena už jela na sál z důvodu akutní sekce. Náš syn Alexandr byl po porodu krátkodobě resuscitován a hned převezen na neonatologické oddělení do Ostravy.

Číst dál: Alexandr Fojcik

Dorost a já

Do našeho dorostu chodím už druhým rokem. Začal jsem jej navštěvovat hned po mé konfirmaci. Přiznám se, že před ní jsem nebyl věřící, neznal jsem Boha. Nevěděl jsem, že pro mě Ježíš zemřel na kříži. K víře jsem od malička vedený nebyl a uvěřil jsem až na konfirmační přípravě. Poznal jsem Boha, ale bez pravidelného navštěvování dorostu bych pravděpodobně na Boha zapomněl a odvrátil se od Něj. Zprvu se mi tam chodit nechtělo. Říkal jsem si, že páteční podvečery můžu strávit jinak. Po konfirmaci jsem jej ale jednou navštívil a neskutečně se mi tam zalíbilo. Obklopilo mě spoustu přátelských pozitivně naladěných lidí, hned jsme zazpívali nějaké chvály, zahráli jednu dvě hry, poslechli jsme si nějaké slovo. Vše bylo doplněné občerstvením a následnou debatou či skupinovým modlením. Pak už  jsem ani chvíli nepochyboval, že začnu dorost pravidelně navštěvovat. Od té doby už uteklo mnoho pátků a já se pokaždé těším, že zažiji opět něco nového, lépe poznám Boha a upevním vztahy s dalšími božími dětmi. Abych to shrnul, dnes bych pravděpodobně nebyl křesťanem nebýt dorostu. Ten má asi největší podíl na mém křesťanském životě a jsem za to vděčný.

Kolega

Kdysi jsem měl docela v oblibě seriál Věřte nevěřte. Moderátor pořadu uvedl vždy několik příběhů a diváci měli hádat, které z nich byly vymyšlené a které byly natočeny podle skutečných událostí. Občas jsem měl i úspěch, zvláště když jsem vsadil na systém absurdity. Čím nepravděpodobnější děj, tím jste si mohli být jisti, že půjde o skutečnou událost. Následující příběh je jako vystřižený z onoho pořadu. Nemusíte hádat, zda je pravdivý, ale mohou vám po jeho přečtení vytanout na mysli otazníky či vykřičníky. Tak nechť vám Bůh s tou interpunkcí pomůže...

Číst dál: Kolega

Třídní sraz

JÁ NA TOM DĚLÁM, JÁ NA TOM MAKÁM
UŽ NA TOM DĚLÁM TŘETÍ DEN A VONO NÉ A NÉ A NÉ!

Těmito slovy písně Marka Ebena by se daly stručně charakterizovat stavy, kdy nás marnost doslova deprimuje, dovádí k slzám a ve kterých si říkáme: "Tolik nás to stojí práce a úsilí a vono né a né a né! Příkladem je následující svědectví, díky němuž si můžete oprášit aj zabudnutú slovenčinu.

Číst dál: Třídní sraz

Psychotronika

H: Tatí, slyšíš, tatí!

S:  Co zás?

H: Tati, co to je okultista?

S:  Okultysta.

H: Ne, tady je okultista s měkkým "i". Měkké "i", tady je okultista.

S:  Okultysta se říká!

H:  Ale tady je měkké "i".

S:  Tak vono zatím ztvrdlo!

H:  Ale kdo to je okultista, tati, kdo to byl?

S:  Ale kdo to byl..., člověk, kterej...

H: Prodával okuláry?

S:  Ale kdepák... Von vyvolával tydlecty...

H: Negatívy?

S:  Ale ne, on vyvolával...

H: Nepokoje a různice.

S:  Ale nééé, on vyvolával tydlety duchy!

H: Duchy?!?

S:  Ano, povídal si s nimi. Měl na to kancelář, koncesi, že jo, vyvolával duchy a tam se to, no jak tam

     lidi chodili...

H: Von tam měl duchy?

S:  Ano!

H: A pročpak si nevyvětral?

...

Číst dál: Psychotronika

"Nekonečný příběh"

Už jste někdy zažili pocit nicoty? Trochu divná otázka, že? Nicota by se dala také vyjádřit pojmem mrtvo. Člověka na malinkou chvíli přepadne pocit nicoty, absolutní nicoty. Nevnímá nic, jen to, že zanikl, je tma, nic není, nic se neděje. Asi jako když vypnete televizi. Tma, vysílání skončilo, život skončil a není nic a to nic je navždy...

Číst dál: "Nekonečný příběh"

Milí spolupracovníci na Božím díle,

tento modlitební dopis je tak trochu výjimečný. Týká se něčeho, co mohu nazvat mezníkem ve své službě v Dětské misii. Proto budu obzvlášť vděčný, když jej dočtete do konce a přidáte i modlitby. Od počátku své služby v Dětské misii mi Pán Bůh kladl na srdce zástupy dětí v naší zemi, které neslyšely evangelium. Je jich více než milion. V touze po tom, aby každé dítě mělo příležitost slyšet o záchraně v Pánu Ježíši Kristu, jsem nastupoval s vizí, aby byl někdy v budoucnu v každém kraji ČR pracovník DM, který by v něm rozvíjel misijní službu mezi dětmi a byl pomocí místním církvím. Po osmi letech jsem vděčný za náš tým pracovníků – svou ženu, Petra s Olgou, Luboše s Martinou, Dana, Karin a velké množství dalších, kteří pomáhají jako dobrovolníci. Když se ale podívám na mapu České republiky, pociťuji nemalou lítost nad tím, jak je služba DM regionálně zastoupená.

Číst dál: Milí spolupracovníci na Božím díle,

Podkategorie

  • Z deníku misionáře

    Milí čtenáři,
    otevíráme novou rubriku, ve které vám chceme přinášet zážitky misionářů  “z terénu”. V první sérii nás nechá nahlédnout do svého deníku MUDr. Milan Moskala, který působí v Bangladéši, a který nás tak skvěle povzbudil do nového roku na nedávném setkání s názvem “MISIE POD LUPOU”.

  • Maminka vypravuje

    Životní svědectví paní Hoškové.

Další informace