Moje nejhezčí vánoce

Byly vlastně každým rokem od útlého dětství mých ra­tolestí, kdy se společně modlily, zahrály na housličky vá­noční písně a pak jsem pozorovala děti, jak se dokázaly radovat ze skromných dárků, které jsem jim mohla po­skytnout.

Jsem totiž od jejich dětství na pokrytí veškerých nákladů školy, domácnosti a zájmových aktivit sama, takže jsem musela s financemi někdy doslova kouzlit J. Děti byly vychovány ve skromnosti. Myslím si, že jim to neuškodilo, ba naopak.

Jako další etapu „krásných vánoc“ zažívám poslední tři roky. Začalo to sice dosti smutnou události, kdy můj bratr ovdověl a moji synovci a neteř ztratili svoji maminku, moji rodiče hodnou snachu, děti hodnou tetu a já fajn švagro­vou.

Nechtěli jsme, aby o vánocích byli sami a aby na ně bo­lest ze ztráty maminky a manželky tolik doléhala, proto jsme společně i s našimi rodiči všichni začali slavit vánoce u nich doma (místo oslav nabídli sami, jelikož mají velmi prostorný dům). Tyto vánoce byly o to zvláštnější, protože byly v duchu evangelicko-katolickém, jelikož bratr přestoupil na víru své (teď už zemřelé) manželky.

Podlomila se mi ale kolena, když jsem si uvědomila, že teď nebudu kupovat dárky jenom pro děti a mé rodiče, ale přibylo mi dalších pět lidiček. Řekla jsem tehdy „bráško, nápad je to výborný, ale já budu muset asi porušit zákon a jít někde vykrást banku.“

Moje ratolesti byly ale velmi pohotové a přišly s výborným nápadem. „Mami, tak napíšeme na lístečky jména všech, kteří tam budou, a každý si vylosuje jednoho, komu koupí dárek. A aby to bylo i trochu zábavnější, tak jsme si vybrali písmenko „M“ (tak začínají naše příjmení), podle kterého měl být i vybrán dárek, který byl i takto označen, jelikož tam byly i dárky, které jsme si dávali mezi sebou, jako by to bylo doma.

Při rozbalování dárků jsme se skutečně pobavili. Zjistili jsme, že máme mezi sebou koumáky s vtipnou kaší. Obje­vily se tam dárky, které by asi nikdy nikdo pod stromeč­kem nečekal, jako např. mop modrý - dostala neteř Vero­nika, její vtipná poznámka zněla “běda, jak mi na něho někdo sáhne“, dále myš k PC, dřevěnou motorku a pro mlsné jazýčky tam byly i výborné mlsy. Na vše si už sku­tečně nepamatuji. V dalším roce následovalo písmenko „D“ (objevily se dupačky pro neteř, deky, doutníky pro strejdu a další). Vloni se nám strejda oženil a neteř vdala, takže se nám rodina rozrostla o dalších šest lidiček a bylo vylosováno písmenko „S“ (objevil se výborný salám, sr­díčka, svíčky, svetry, semínka, do sena zabalené slůně a další). Vše máme zdokumentováno na fotografiích.

Pro letošní rok jsem navrhovala tuto mega sejšn ukončit. Bráška je ale nadšen, že alespoň jednou za rok jsme všichni pohromadě, a proto na letošní svátky bylo vylosováno písmenko „B“, jsem skutečně zvědavá, čím vším budeme letos překvapení.

Největším dárkem pro nás všechny ale je vzájemná soudržnost, požehnaná Boží milostí, láskou a dobrotou.

Přeji všem krásné a požehnané svátky vánoční.

Další informace