7 důvodů, proč jako vědec věřím v Boha

Existuje sedm důvodů, proč při pohledu na svět věřím v Boha:

Svět nemohl vzniknout náhodou.

Každý život směřuje k určitému cíli. Někdo musel tento cíl určit.

Moudrost, uložená v instinktu zvířat (včel, mravenců, vos) svědčí o moudrosti Tvůrce.

Moudrost lidského rozumu převyšuje nekonečně instinkt zvířat. Tím zřejměji jejím zřídlem musí být Nejvyšší Moudrost

Vesmír je uspořádán s velkou inteligencí.

Ve světě panuje zákon rovnováhy. Existují vedle sebe různé druhy zvířat a rostlin. Žádný z nich nemůže ovládnout ten druhý, aby jej zahubil beze zbytku.

Člověk může dojít k chápání Boha, jestli se dívá s obdivem na zaměření k cíli a soulad světa.

Jsme teprve na úsvitu vědeckého věku a každý nový paprsek, vrhaný vědeckým výzkumem, ukazuje jasněji dílo Stvořitele, nadaného nekonečnou inteligencí. V duchu vědecké pokory a víry, založené na vědění, se stále více přibližujeme k vědeckému poznání Boha.

Mám pro svou hlubokou víru tedy sedm důvodů:

První důvod:

Matematicky přesně můžeme dokázat, že náš vesmír byl plánován a vytvořen nesmírným budovatelským duchem.

Dejme tomu, že vložíme do kapsy deset mincí, očíslovaných od jedné do deseti a důkladně jimi zamícháme. Pokuste se je vytahovat v pořadí od jedné do deseti, vkládajíce vytaženou minci zase zpět, a znovu jimi míchejte. Matematicky víme, že pravděpodobnost vytažení jedničky je 1:10. Pravděpodobnost vytažení jedničky a hned dvojky je 1:100. Vytažení jedničky, dvojky a trojky je 1:1000 a tak dále. Vaši naději, že byste vytáhli všech deset mincí v přesném pořadí od jedné do deseti, lze vyjádřit poměrem jedné ku deseti miliardám.

Podle podobné úvahy je třeba stejně přesných podmínek, aby mohl existovat na zemi život, a je vyloučeno, aby jejich vzájemné správné uspořádání bylo dílem náhody. Naše planeta se otáčí na rovníku kolem své osy rychlostí 1 666 kilometrů za hodinu. Kdyby se otáčela jen rychlostí 150 kilometrů za hodinu, naše dny a noci by byly jedenáctkrát delší a horké slunce by spálilo za den všechnu vegetaci a zbytek by se stal obětí dlouhé mrazivé noci.

Dále: slunce, zdroj všeho života na zemi, má povrchovou teplotu 6000 stupňů Celsia a naše planeta je od něho natolik vzdálena, aby nás tento žár zahříval, ale nespálil. Kdyby slunce vydávalo jen polovinu svého záření, zmrzli bychom, a kdyby vydávalo o polovinu více, uhořeli bychom. Zemská osa je nakloněna o 23 stupňů, čímž získáme 4 roční doby. Kdyby nebyla takto nakloněna, výpary z oceánů by se pohybovaly na sever a jih a vytvořily by nesmírné plochy ledu.

Kdyby měsíc byl od nás vzdálen jen 100 000 kilometrů, mořský příliv by byl tak velký, že by byly dvakrát denně všechny světadíly úplně pod vodou a ta by brzy spláchla i nejvyšší hory. Kdyby zemská kůra byla jen o 3 metry silnější, nebylo by v ovzduší kyslíku, který by se spojil s jinými prvky na různé sloučeniny, tvořící zemskou kůru, a nebylo by organického života. Kdyby moře bylo jen o několik metrů hlubší, pohltilo by všechen náš kyslík a kysličník uhličitý a nemohly by existovat žádné rostliny. Nebo kdyby ovzduší bylo značně řidší, některé z meteorů, kterých se denně spaluje v ovzduší miliony, by dopadly na různé části země a založily by zde oheň. Následkem těchto a spousty jiných okolností není ani jediná možnost z milionu, že by život na naší planetě vznikl náhodou.

Druhý důvod:

Vynalézavost a přizpůsobivost života je projevem vševládnoucí nejvyšší inteligence. Nikdo nikdy nevyzkoumal, co život vlastně je. Nemá váhu ani rozměr, ale má velkou sílu, protože rostoucí kořen rozlomí tvrdý kámen. Život si podmanil vodu, zemi, vzduch, ovládl prvky a přinutil je, aby se rozkládaly a tvořily sloučeniny. Život je jako sochař, dává tvar všem živoucím věcem a jako malíř vykresluje každý list a barví každý květ. Život je hudebníkem, který naučil ptáčky písním a hmyz bzukotu. Život je znamenitý chemik, který dává chuť ovoci a koření, růže naplňuje kouzelnou vůní, vodu a kysličník uhličitý mění v cukr a přitom uvolňuje kyslík, který potřebují živočichové k dýchání.

Podívejte se na téměř neviditelnou kapénku protoplasmy, průhledné a rosolu podobné, jež je schopna se pohybovat, berouc k tomu sílu ze slunce. Tato jediná buňka, tato průhledná kapénka chová v sobě zárodek života a má schopnost rozdávat tento život každému živoucímu tvoru, malému či velkému. Síla této buňky je větší než síla všech lidí, zvířat a rostlin, protože z ní vyšel všechen život. Příroda nestvořila život, neboť žárem vyžehnuté skály a slané moře nemohly dát potřebné předpoklady. A kdo jej sem tedy přinesl?

Třetí důvod:

Moudrost zvířat jasně mluví o dobrotě Tvůrce, který vložil pud do jinak bezmocných tvorů. Mladý losos tráví léta v moři, načež se vrací do rodné řeky a táhne proti proudu při té straně řeky, na které se do ní vlévá říčka nebo potok, v němž se narodil. Co jej vede tak přesně zpět do rodiště? Přeneseme-li ho do jiné říčky, okamžitě ví, že není ve správné vodě, razí si cestu zpátky do hlavní řeky a potom zase vzhůru na místo svého určení.

Ještě obtížnější je rozřešení úhoří záhady. Tito podivní tvorové se stěhují v době dospělosti ze všech řek a rybníků na celém světě do moře a spěchají do nesmírných hlubin u Bermud, což znamená, že úhoři z Evropy musejí uplavat mořem mnoho tisíc kilometrů. Tam se páří a umírají. Maličcí úhoříci, kteří zřejmě nemohou vědět nic, než že jsou v nesmírné vodní poušti, se přesto vydávají na zpáteční cestu a najdou nejen pevninu, ze které vyšli jejich rodiče, ale i řeky a jezera a rybníky, takže každá voda je opět osídlena mladými úhoři. Žádný americký úhoř nebyl nikdy chycen v Evropě a žádný evropský úhoř v Americe. Příroda dokonce zadržela dospívání evropského úhoře o rok, aby nahradila jeho delší cestu. Odkud se vzal pud, který to všechno řídí?

Jistá vosa přemůže kobylku, vyhrabe v zemi díru, dá kobylce žihadlo na přesně určené místo, aby nezahynula, ale byla v bezvědomí a žila dále jako kus konzervovaného masa. Potom naklade vajíčka těsně vedle kobylky, aby se její mláďata mohla pást na kobylce, která zůstává živá, protože její mrtvé maso by mladé vosy usmrtilo. Stará vosa to vše dělala poprvé v životě, ale její druh to dělal od nepaměti, protože jinak by nebylo takových vos. Takovou tajemnou techniku nelze vysvětlit nějakým přizpůsobením se poměrům, ta musela být prostě dána.

Čtvrtý důvod:

Člověk má něco více, než pouhý zvířecí pud – má schopnost myslet. Ještě nikdy nebylo o žádném zvířeti zaznamenáno, že by dovedlo počítat do deseti, či jen rozumělo významu čísel. Tam, kde je pud jen jediným tónem flétny, krásným, ale omezeným – lidský mozek obsahuje tóny všech nástrojů orchestru. Tento čtvrtý důvod netřeba rozvádět. Díky lidskému rozumu jsme schopni úvahy, že jsme tím, čím jsme jen proto, že se nám dostalo jiskry Boží moudrosti.

Pátý důvod:

Prostředky Boží pro zachování všech živých tvorů – podivuhodné geny. Tyto geny jsou tak nepatrná tělíska, že kdyby bylo možno dát dohromady všechny geny odpovědné za zrození všech lidí na světě, vešly by se do dvou náprstků. A přece tato ultramikroskopická tělíska, zvaná geny, a jejich průvodci, chromozomy, obývají každou živou buňku a jsou nositeli všech lidských i zvířecích charakteristických vlastností.

Dva náprstky jsou velmi malý prostor, aby se do něj vešly všechny charakteristické individuální vlastnosti miliard lidí. Ale jsou to nade všechnu pochybnost zjištěná fakta. Nuže, jak tedy geny mohou uchovávat všechny normální dědičné vlastnosti mnoha předků a jak zachovávat psychiku každého v tak nepatrném množství hmoty? Zde je vlastně začátek dědičnosti v buňce, jednotce, která v sobě chová a nese geny. Jak je možné, aby několik málo milionů atomů, tvořících ultramikroskopický gen, absolutně ovládlo všechen život na světě? To je příklad úžasné moudrosti a prozíravosti, jež může vycházet jen z nejvyšší moudrosti Tvůrcovy – žádná jiná hypotéza to nevyloží.

Šestý důvod:

Účelné hospodaření přírody nás nutí, abychom si uvědomovali, že jen nekonečná Moudrost mohla předvídat a ovládat různé eventuality, jež se v přírodě vyskytnou. Před mnoha lety byl v Austrálii vysazen jistý druh kaktusu jako ochranný plot. Nemaje zde žádného nepřítele v říši hmyzu, kaktus se přímo zázračně rozmnožil a pokryl území tak široké a dlouhé, jako je celá Anglie. Vyhnal obyvatele z vesnic a farem a zničil jejich polnosti. Vědci hledali po celém světě nějakého nepřítele tohoto kaktusu. Konečně našli hmyz, který se živil jen kaktusem a nechtěl žrát nic jiného. Hmyz se rychle množil – neměl žádných nepřátel. Hmyz přemohl brzy kaktusy, takže dnes už je jich v Austrálii málo; ale současně skoro úplně vyhynul i on. Takové zásady v udržování rovnováhy v přírodě řídí jistě nějaká vyšší Moudrost. (Proč tak rychle množící se hmyz neovládl celou planetu? Protože nemá takové plíce jako člověk, nýbrž jen dýchací průduchy. Když hmyz roste, tyto průduchy nerostou úměrně s ním. Proto se opravdu nikdy nevyskytl na světě nějaký veliký hmyz. Kdyby nebylo tohoto moudrého zařízení, nemohl by člověk existovat. Představte si, že byste se setkali se sršněm velikým jako tygr.)

Sedmý důvod:

Okolnosti, že člověk chápe pojem Boha. Pojetí Boha tryská ze schopnosti člověka – inteligence, kterou ostatní tvorové na této planetě nemají. Jen díky této úžasné vlastnosti může člověk samojediný mezi všemi tvory nalézat důkazy věcí neviditelných. Obzory, které tato vlastnost člověku otevírá, jsou nekonečné, neboť když se lidská zdokonalená inteligence stává spirituální skutečností, může ve všem účelném uspořádání kolem sebe vidět a poznat velikou pravdu, že nebe je všude, že Bůh je všude a ve všem – a že nikde nám není tak blízko, jako v našich srdcích. Je to pravda jak vědecká, tak rozumově poznatelná, co napsal žalmista Páně: Nebesa vypravují slávu Boží a obloha zjevuje dílo jeho rukou.

A.C. Morrison,
biolog, bývalý prezident newyorské Akademie věd

Další informace