Terezka

Není zlato jako zlato. Sportovci léta dřou, aby své umění předvedli na olympiádě a získali některou z medailí, nejlépe však zlatou – nejcennější. Jiný přijde ke zlatu, ani neví jak.

ZLATÝ STAFYLOKOK, dříve neznámý pojem, ale dnes jsme si již zvykli čas od času slýchat o bakterii, jejíž některé kmeny jsou schopny rychlostí blesku devastovat lidský organizmus a výsledkem je nezřídka novinový článek s názvem „Zlatý stafylokok opět zabíjel“. Tentokrát udeřil i v našem sboru a napadl dokonce dítě – Terezku Humplíkovou.

Na táboře počátkem srpna si Terezka přivodila nepatrnou odřeninu při pádu z koně. Po třech dnech měla vysokou teplotu, která neklesala a nevědělo se, co jí přesně je. Proto ji rodiče zavezli do nemocnice v Třinci. Tam se její stav i nadále zhoršoval a postupně začaly selhávat vnitřní orgány, proto byla posléze transportována vrtulníkem na specializované oddělení do nemocnice v Ostravě. Bylo jasné, že jde o nějakou těžkou bakteriální infekci a zpočátku se usuzovalo, že jde o napadení meningokokem. Terezka byla přivedena do umělého spánku a napojena na plicní ventilaci, což znamená, že dýchání bylo řízeno přístrojem.

K tomu všemu došlo během krátké doby. Těžko se dá popsat, jak se v takové situaci cítili rodiče dítěte, tedy Otmar s Janou. Jana byla od počátku u Terezky a coby zdravotní sestra a kantorka na zdravotní škole byla v obraze, co se děje a co mohou a nemohou očekávat. Velice oceňujeme, že se nesesypali a vše vložili do Božích rukou. Jejich od počátku skvělý informační servis prostřednictvím e-mailu, SMS i telefonátů nám všem poskytoval a stále poskytuje konkrétní náměty a prostor pro naše modlitby. Proto je pro mnohé z vás tento článek jen jakýmsi shrnutím celého vývoje.

Doktoři v Ostravě nasadili Terce ihned silná antibiotika, jejichž účinek se projevuje až s odstupem. Tehdy visel Terčin život opravdu na vlásku. Stále tady byla zvýšená teplota a přidaly se problémy se srdečním tlakem, který stále kolísal. Testy prokázaly napadení Zlatým stafylokokem (Staphylococcus aureus), který způsobil celkovou sepsi organismu. Antibiotika začala zabírat, avšak lékaři zjistili zánět na srdci a nutnost operovat napadenou nohu, kde podle všeho mohlo být ložisko zánětu, které bylo třeba v nejlepším případě vyoperovat. Terezčin stav byl v té době jako na houpačce, chvíli to bylo dobré, chvíli zase ne. I převoz na jiné oddělení kvůli dalším vyšetřením byl náročným a rizikovým úkonem. Bůh se ale ke svému dítku sklonil. Při operaci nohy se zjistilo, že v ní již žádné větší ložisko zánětu není. Tím mohly odpadnout obavy z nejhorší možnosti řešení zánětu – amputace končetiny. Jeden z doktorů dokonce prohlásil, že jí nezachránili za 5 minut dvanáct, ani ve dvanáct, ale 5 minut po dvanácté. Těžší případ podobné infekce zde ještě neměli. Nadále však zůstával problém se srdcem a toxiny, jež v organizmu vytvořil stafylokok a které působí zánětlivě na vnitřní orgány. Zhruba po týdnu doktoři usoudili, že je čas začít Terezku probouzet z umělého spánku. Nikdo nevěděl, co mohl ten zlatý neřád způsobit v oblasti mozku. S nadějí i obavami se očekávalo až Terezka začne sama dýchat, až promluví. Pozná svou maminku sedící u jejího lůžka? Pak jsme ale obdrželi radostnou SMS o nejšťastnější mamince pod sluncem. Terka žije, Terka dýchá, Terka dokonce i mluví!!!

Všechny nás naplnila veliká radost a chválíme Boha, že probudil Terezku k životu. K úplnému uzdravení však vede ještě dlouhá cesta. Prozatím se díky Bohu dostala mimo ohrožení života. Události posledních dní dostaly rychlý spád. Původně plánovaná další operace nohy, kde zůstala ošklivá rána po původním zánětu, která měla být zakryta plastiko, se odložila. Důležitější je totiž stav srdce. Žel v Třinci na Podlesí nemají specializované dětské oddělení kardiologie. Takové oddělení je v Praze v Motole. Tamní lékaři se rozhodli, že bude nejlepší Terezku vyšetřit přímo na jejich oddělení. A tak si Terezka prožila svůj druhý let vrtulníkem, který možná prospala, neboť transport probíhal ve velice časných ranních hodinách. Maminka Jana o něj přišla, neboť ve vrtulníku jsou místa pouze pro tři osoby. Pro pilota, doktora a pacienta. A tak si Jana také přivstala a vlakem cestovala za Terezkou do Prahy. Smířila se s delším pobytem v Motolské nemocnici. Otmar měl v plánu dojíždět na víkendy. V úvahu připadaly v podstatě 2 možnosti. Buďto se nasadí účinná antibiotika, která zánět na srdci vyléčí, nebo se bude muset srdce operovat. Se třetí variantou, že srdce se ukáže na vyšetření bez zánětu, počítal jenom náš Pán. Vyšetření v Motole skutečně prokázalo, že nález zjištěný nedávno v Ostravě, je negativní. Také tlak se stabilizoval, tudíž další pobyt v nemocnici v hlavním městě je zbytečný a tak Terezku ještě v pátek 22.8. převezli zpět do Ostravy. Tentokrát žádná helikoptéra, ale pěkně sanitkou po silnici. Inu cesty Boží jsou nevyzpytatelné.

Momentálně je Terezka již na normálním pokoji (předtím na ARU), avšak na oddělení popálenin a v příštím týdnu má proběhnout ta operace s plastikou nohy. Další léčebné procedury budou ještě následovat, proto prosím, zůstaňme všichni na modlitbách, chvalme Pána za jeho milost a uzdravení a prosme Jej, aby požehnal i léčbu, která bude následovat. Otmar, Jana i Terezka si nesmírně váží a děkují vám všem za vaši modlitební podporu i za zájem, který jste projevili o jejich informace a těší se, až se s vámi všichni osobně setkají.

 

Podle informací Otmara Humplíka

Další informace