Svědectví Radka Hanáka

Jmenuji se Radek Hanák a jsem kazatelem ČCE v Odrách. Vyrůstal jsem ovšem v ateistické rodině. Můj otec se zabil na motorce, když mě bylo půl roku. Matka se znovu provdala a spolu s bratrem jsme se stěhovali do Prahy. V mých jedenácti letech však zemřela i má máma po operaci slepého střeva. Pak si nás s bratrem vzala do opatrovnictví babička z Oder, která nás přivedla do dospělosti.

K víře mě však přivedla jedna dívka, která uvěřila v Pána Ježíše Krista a chodila již do evangelické mládeže v Odrách. Ta silně vnímala, že jí Bůh posílá za mnou, aby mně o Pánu Ježíši Kristu svědčila. Na její naléhání jsem po ní opakoval modlitbu přijetí, přičemž ona na mne vzkládala ruce. V té chvíli se se mnou zatočil svět, bytostně jsem cítil, jak se do mne vlévá teplo Boží lásky a úžasné světlo Boží naděje. Do té doby jsem se trápil otázkou nad smyslem života, četl různé knihy, např. o reinkarnaci, ovšem nyní se mne dotkl živý Bůh. Již jsem se necítil sám a ztracený uprostřed vesmíru. Následně mne tato dívka přivedla do mládeže a do sboru a já našel Boží rodinu. Vzpomínám si ale, jak jsem přišel poprvé, jako by mi nějaká temnota bránila vstoupit do dveří. Bylo proto pro mne velmi důležité, že dívka, která mne ke Kristu přivedla, mne do sboru doprovodila. Ve chvíli, kdy jsem vstoupil dovnitř, vnímal jsem zvláštní světlo a lásku.

Můj život tím ale nebyl zcela vyřešen. Byly chvíle, kdy jsem se vracel mezi staré kamarády do hospody. Nejprve s nadějí, že je přivedu ke Kristu, radostně jsem jim zvěstoval Pána Ježíše, nakonec to ale dopadlo tak, že jsem to táhl na dvě strany. Střídal jsem společenství věřících se světskou zábavou. Tehdy jsme vyjížděli na světské zábavy do okolí. Po jedné zábavě v opilosti jsem se však časně ráno probudil v Hranicích na nádraží na lavičce a sám. Byla neděle ráno a mě najednou bylo líto, že nemohu být ve sboru na bohoslužbách. Tam jsem si uvědomil hodnotu Boží rodiny. Na zábavě nikdo o mě neměl zájem, nic jsem si nepamatoval a bylo mi špatně. Kdežto ve sboru jsem cítil lásku a zájem o mou osobu a bylo mi tam dobře. Najednou mi to moc chybělo, prosil jsem Boha o odpuštění a bylo mi moc líto, že se nedostanu na bohoslužby. Tehdy jsem ale zaslechl tichý hlas. „Je teprve půl šesté ráno, běž, to na bohoslužby stihneš.“ Byl to pro mne hlas Boží milosti, odpuštění a já se nakonec na bohoslužby dostal. Ani jsem nevnímal, jestli se na mě někdo díval pohoršlivě, vnímal jsem přijetí, ačkoliv jsem byl i dost špinavý.

Nicméně na odpoledne si mě pozval tehdejší vedoucí mládeže, dnešní kazatel sboru v Krnově, Radovan Rosický a vážně mě řekl, že nelze sloužit dvěma Pánům. Že se budu muset rozhodnout. Další den jsem byl velice neklidný a vnímal jsem, že jsem od Boha daleko. Najednou jsem nerozuměl Písmu a měl jsem strach. V noci jsem se probudil hrůzou. Měl jsem živé vidění. Ve tmě se mi prosvítila zeď a z vodovodní baterie vylezl obrovský zelený had, který mne postupně začal ovíjet a škrtit. Mrazivě sykavým hlasem mi šeptal: „Už jsi můj. Už ti nikdo nepomůže.“ Tehdy jsem začal opravdově volat k Ježíši Kristu: „Zachraň mne, Pane Ježíši, jestli mne zachráníš, budu ti sloužit po celý život.“ Po této modlitbě přicházelo zvláštní světle modré světlo, které stále sílilo. V této modři se postupně zelený had zcela rozpustil. Tehdy jsem prožil Boží upokojení. Na druhý den se ale strach vrátil a já si kladl otázku, co se mi to přihodilo. Jak to, že ten Zlý mě tak drásal. Vnímal jsem odpověď, že mám v sobě démona, protože jsem se po odevzdání Ježíši Kristu znovu otevřel tomuto světu. V tomto strachu jsem šel k jedné sestře, kde bývala domácí skupinka. Když jsem jí to řekl, byla v šoku. Asi hodinu předtím jí totiž volal telefonem jeden bratr, který prožil zvláštní proroctví. Říkal, že prožil, aby se lidé ve sboru připravili k modlitbám za osvobození, protože budou přicházet lidé, kteří takovou modlitbu budou potřebovat. No a já hodinu na to s tímto problémem jsem přišel. Posléze jsme se sešli ve sboru s některými staršími a já tam činil hluboké pokání ze svého života. To neznamenalo jen vyznání a litování svých hříchů, ale také oddělení se od nich. Tehdy jsem se oddělil i od svých starých kamarádů, což považuji za velice důležité, zejména v začátcích víry. Oddělil jsem se ale také od alkoholu a kouření a od satanistické metalové hudby, kterou jsem do té doby poslouchal. Následovaly modlitby osvobození od démona alkoholu a dalších. Sám jsem tomu potom ve jménu Ježíše Krista přikazoval, aby ze mne odešel duch nečistoty, smrti a další. Ten den jsem byl osvobozen od závislosti na alkoholu i na cigaretách. Vyhodil jsem kazety se satanskou hudbou a přestal chodit do hospody. Byl to den nového počátku a nové šance.

Brzy na to, mi Bůh dal věřící manželku a postupně dvě dcery. Jedna má dnes 19 a druhá 13 let. Během několika let byl u mne rozpoznán dar mluvit slovo Boží. Postupně jsem vedl jednu domácí skupinku, převzal jsem kroužek dětí a rostla ve mně touha být kazatelem. Tato touha mě následně přivedla ke studiu na Vyšší odborné škole biblické v Hradci Králové. Po jejím absolvování jsem byl osloven, zda bych nevedl uprázdněný oderský sbor, ale jako ordinovaný presbyter, protože v té době sbor neměl na placeného kazatele. Sedm let jsem takto ve sboru sloužil, nyní jsem zde jáhnem na poloviční úvazek. Mým druhým úvazkem je ale služba vedoucího v Azylovém domě pro muže ELIM v Hranicích, kde spolupracuji s bratry z Církve bratrské v Hranicích. Jsem Bohu velmi vděčný, neboť mě vytáhl z jámy zmaru a neustále je mou silou. Ačkoliv si stále připadám nepatrný a nehodný, žasnu nad jeho láskou a milostí, kterou mě neustále provází.

Další informace