Dvě osobní výročí - 50 a 40 let

Jsou chvíle, kdy si člověk uvědomuje, že se blíží k cíli a zároveň se ohlíží zpět na prožitý život.

Právě letos je tomu 50 let, kdy jsem byl zvolen sborovým shromážděním farářem sboru a dne 7.6.1964 instalován jako 7. pastor evangelického sboru a.v. v Komorní Lhotce. Po dvouletém vikariátu mi sborové shromáždění svěřilo duchovní i administrativní vedení sboru, který měl tehdy přes dva tisíce členů.

Deset let jsem pak pracoval ve sboru sám, bez vikáře. I když to byla doba komunistické diktatury, propagace ateismu a velikého úsilí získat mladou generaci pro komunistické ideály, soustředil jsem se především na práci s mladou generací. Prosil jsem rodiče, aby přihlásili děti na náboženství ve školách. Přihlášených dětí bylo přes 100, počet pak rostl na 150 a v roce 1968 bylo přihlášeno 195 dětí. Vyučoval jsem náboženství na deseti školách, na pěti českých a na pěti polských. Později byly některé školy zrušeny pro nedostatek dětí. Kromě účasti na náboženství ve školách přicházely děti také do nedělních besídek v místě bydliště. V roce 1964 byly nedělní besídky v Komorní Lhotce, ve Smilovicích a v Řece. V dalších letech byly otevřeny nedělní besídky také v Hnojníku a ve Stříteži. Díky ochotným a svědomitým pracovníkům měly děti zájem o zvěst Božího slova a přicházelo pak do besídek každou neděli až 120 dětí. Jednou za měsíc jsme měli setkání všech pracovníků s dětmi, kde jsme připravovali program práce s dětmi v besídkách i ve sboru a ve společných modlitbách vyprošovali Boží ochranu a moudrost k výchově mladé generace.

V době mého příchodu do sboru se mládež scházela jen ve Smilovicích. Postupně se začaly scházet skupiny mládeže také v Komorní Lhotce, Hnojníku, Stříteži a v Řece. Příprava spolupracovníků a vedoucích mládeže byla mým nejdůležitějším úkolem. Snažil jsem se být na každém setkání mládeže a vždy je povzbudit Božím slovem k věrnosti a vytrvalosti. Mládež v Komorní Lhotce vytvořila pak dechový soubor, který hraje do dnešního dne. Na každém shromáždění mládeže se kromě jiného programu vždy společně četl a rozebíral jeden úsek z Písma svatého, neboť biblická zvěst se dotýká všech oblasti života člověka a dává jasné a reálné odpovědi na všechny problémy života. Po několika letech usilovné práce se scházelo každý týden kolem stovky mladých lidí, kteří si dohodnutý program svědomitě připravovali a pak realizovali. Pravidelně jednu sobotu v měsíci si mládež organizovala své „večernice“ s bohatým programem biblickým, výchovným, naučným, hudebně pěveckým, recitačním, scénkovým a podobně. Na jednu neděli v měsíci připravovala mládež nedělní odpolední evangelizaci. Každým rokem byl uspořádán několikadenní evangelizačně rekreační pobyt pod stany v přírodě, zájezdy do různých sborů naší vlasti, brigády při sbírání brambor v místním JZD a při úpravě hřbitova ve spolupráci s MNV.

Kromě práce s dětmi a mládeží bylo mým úkolem vykonávat nedělní bohoslužby v českém i polském jazyce, odpolední bohoslužby v kazatelské stanici a pak se zúčastnit nedělních odpoledních biblických hodin aspoň na chvíli s krátkým slovem povzbuzení.

Uprostřed týdne byly také návštěvy nemocných, často s Večeří Páně, rozhovory se snoubenci, pohřby, svatební obřady, pracovní porady a biblicko-modlitební setkání. Všechny úkoly v pěti obcích bylo možné časově zvládnout jen pomocí motocyklu a později pomocí trabanta, na který nám podstatně přispěli rodiče manželky. Sboroví pracovníci se scházeli pravidelně jednou v měsíci na odbornou přípravu biblických hodin. Tato setkání byla zároveň modlitebním soustředěním za požehnání sborové práce. Pán Bůh této práci opravdu žehnal. Díky Božímu požehnání, ochotné službě mnohých spolupracovníků a díky obětavé službě mé manželky bylo realizováno dílo, které mnohé lidi inspirovalo k následování Pána Ježíše.

Ke slávě Boží zpívaly dva smíšené pěvecké sbory, dva pěvecké soubory sester, dva dechové soubory a různé hudební skupinky mládeže; všichni radostně oslavovali Pána.

Jelikož církevní budovy byly již velmi zchátralé, dalo se staršovstvo do náročného díla. Nejprve byla provedena důkladná oprava kostela, částečná výměna lavic a pak opravy hřbitovních kaplí v Řece, Smilovicích a Hnojníku, a také oprava sborového domu, kde bydlela rodina kostelníka. Na návštěvy sboru přijížděli také vzácní hosté jako prezident Světové luterské federace Frederik A. Schiotz z Minneapolis, tajemník SLF Paul Hansen ze Ženevy, proděkan fakulty v Bratislavě ThDr. Vl. Olexa a gen.biskup slovenské evangelické církve ThDr. Jan Michalko, pastor Augstkalus z Rigy, ThDr. A. Jagucki z PLR a jiní. Největší radost prožívali všichni, když se v kostele shromáždila několikrát v roce mladá generace s bohatým programem a všichni spolu s dětmi a mládeží velebili našeho Pána.

Zástupy dětí a mladých lidí ve službě Kristu byly však velikou provokací pro ideology komunistické strany, která měla v programu Kristovu církev zničit. Vzpomínám na slova jednoho komunistického vůdce: Za dvacet let přestane církev existovat, do kostela přijde možná jen pár starých babiček. Horliví ideologové KSČ připravili pro mne druhé výročí.

Na podzim roku 1974 jsem obdržel dopis z KNV v Ostravě, kde bylo napsáno toto rozhodnutí: „Severomoravský KNV v Ostravě o d n í m á ve smyslu ustanovení par. 17 vl.nař.č. 221/49 Sb. státní souhlas panu Stanislavu Kaczmarczykovi, nar 11.9.1936, duchovnímu Slezské církve evang. a.v. v Komorní Lhotce, okres Frýdek Místek s právní účinností od 1. prosince 1974, z důvodu ztráty všeobecné způsobilosti k výkonu duchovenské činnosti.“

Není to poprvé ani naposled v dějinách Kristovy církve, co jsou Ježíšovi svědkové umlčováni. (Sk.ap.4,18; 5,28.40.) Člověka je možno umlčet, ale Ježíšovo evangelium bude pronikat dál do světa jako mohutná obživující Boží moc. Jsem vděčný Pánu, že většina mladých i starších členů sboru se nedala odradit komunistickým útokem a zůstali věrní Pánu ve službě i v následování. Dnes jsou mnozí z nich horlivými a zkušenými pracovníky ve sborech.

Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen. 1.Tim.1,17.

Další informace