Zhang Fuheng

Na naši nedávné konferenci China Kingdom Destiny (kterou spolusponzorovali Maoz a Revive Israel) jsme měli tu čest seznámit se se Zhangem Fuhengem, jedním z pěti „otců“ domácí církve v Číně. Zde najdete výňatek toho, s čím se s námi sdílel:

Část první – svědectví

V roce 1979 jsem dost onemocněl. Kromě úst jsem nemohl ničím jiným hýbat. Téměř každý den jsem plakal a dokonce proklínal den svého narození, také jsem zvažoval sebevraždu.

V té době bylo v Číně velmi málo křesťanů. V jedné vzdálené vesnici žil jeden křesťan, kterému vzali jeho dcery, dvojčata, a prodali je do otroctví. Při tom jak je hledal (a nenašel je), uslyšel o mé nemoci a přišel se se mnou podělit s „dobrou zprávou“ o spasení. Tehdy jsem do svého srdce obdržel novou naději.

Začal jsem se modlit, abych byl uzdraven. Týden jsem se modlil dnem i nocí. Zdálo se, že se nic neděje. Jednou ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že deka je na podlaze, a uvědomil jsem si, že jsem se musel pohnout. Posadil jsem se, vstal z postele a sešel jsem dolů po schodech. Všichni byli v šoku. Každý, kdo byl v domě, přijal Krista.

Další týden jsme otevřeli dům, abychom pověděli lidem o tom, co se stalo. Přišlo 200 lidí, včetně křesťanů z okolních vesnic. Z této skupiny přijalo Krista 60 lidí z naší vesnice a tak v našem domě vznikla přes noc domácí církev.

Neměli jsme vůbec žádné Bible. Někdo z jiné vesnice mi na měsíc půjčil svou „Bibli“, což byla pouze část Nového Zákona, kde chybělo několik knih. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem ručně přepsal část Písma, které mi bylo dáno, před tím než jsem ho musel vrátit.

(Právě nedávno, o 40 let později, byly nalezeny ty dvě dcery muže, který se se mnou sdílel evangeliem, a jejich rodina se znovu shledala.)

Část druhá – Domácí církev

V roce 1949 nařídil Mao všem zahraničním misionářům a obchodníkům opustit zemi. Místní křesťanští vedoucí byli uvězněni. Od roku 1949 do roku 1979 trvalo temné období se spoustou utrpení. Lidé naříkali a modlili se. V roce 1979 nový předseda Deng Xiaoping započal „politiku otevřených dveří“, přičemž dovolil některým obchodníkům a obchodu vrátit se.

V té době existovaly dva typy sborů: ty registrované vládou (tzv. „církev trojité autonomie“), a ty neregistrované, většinou na vesnicích. My na vesnicích jsme neměli vztah s registrovanou církví. Jejich struktura nám připadala cizí, západní a nebiblická. Nevěděli jsme co dělat, tak jsme prostě začali číst knihu Zjevení. Tam jsme našli všechny odpovědi. Cítili jsme, že domácí církev je takovou obnovou původní apoštolské tradice.

(V minulých letech došlo k usmíření mezi registrovanou a neregistrovanou církví.)

Věřili jsme v to, co je napsáno ve Skutcích 1,8, obdržíte moc a budete svědky od Jeruzaléma až na sám konec země. Zažívali jsme duchovní oheň, uzdravení a vysvobození od démonů. Cestoval jsem do mnoha vesnic a sdílel jsem se se svým svědectvím. Během sedmi let jsem založil 200 sborů s okolo 30 000 členy.

V roce 1983 přišla nová vlna intenzivního pronásledování. Po pět let jsem nemohl žít ve své vesnici, jen příležitostně jsem se v noci zastavil, abych navštívil rodiče. Starší čínští křesťané byli rozptýleni a pronásledováni. Utrpení se tak moc stalo součástí jejich života, že někteří mladší křesťané, kteří ještě nebyli uvězněni, se modlili: „Bože, proč jsem ještě nebyl uvězněn? Zhřešil jsem snad? Je tu něco špatně?“

Křesťanští vůdci na vesnicích byli biti, zastřeleni nebo pověšeni, mnoho z nich bylo opakovaně uvězněno, a ženy byly vysvlečeny. Má žena o mě říkala, „Můj muž má duchovní dar být uvězněn.“ Většina pastorů neměla Bibli, ani nebyli vyškolení.

A tak jak se evangelium a probuzení šířilo při pronásledování a smrti Štěpána, prvního mučedníka (Skutky 8,1), tak se také dělo u nás. V roce 1979 bylo v Číně 700 000 křesťanů. Naše hnutí domácí církve narostlo na 70 milionů věřících! To je 100 násobný nárůst.

Dodal Stanislav Kaczmarczyk

Další informace