Svědectví Alenky Figurové

(roz. Stoklasové, bydlící v Ostravě)

Naše cesta za miminkem byla o trpělivosti, naději a dlouhém čekání. Do společného života jsme vykročili na jaře roku 2006. Krátce po svatbě jsem onemocněla a trvalo celý rok než jsme mohli začít uvažovat o založení rodiny. Před 13 lety jsem prodělala gynekologickou operaci a lékař mi sdělil, že následkem mé diagnózy může být problém s otěhotněním. I když jsem si tento problém nepřipouštěla, ukázalo se časem, že skutečně nastal.

V polovině roku 2008 jsme se proto rozhodli vyhledat odbornou pomoc. Navštívili jsme s manželem gyncentrum, kde jsme absolvovali potřebná vyšetření. Poté nám lékař sdělil, že bude nutné podstoupit umělé oplodnění (IVF), protože žádný jiný léčebný postup v našem případě nebude účinný a zbytečně bychom ztráceli čas. Chodili jsme na konzultace stále ke stejnému lékaři, který ani na okamžik nechtěl připustit, že by mohl zvolit jinou, k mému organismu šetrnější léčbu než IVF. Lékař na každou naši otázku týkající se zákroku a přípravy na něj reagoval netrpělivě, podrážděně a jeho neochota komunikovat byla zjevná. IVF jsem absolvovala v lednu 2009 s negativním výsledkem.

V červnu téhož roku jsem nastoupila léčbu ve Františkových lázních. Lázeňský lékař mi řekl, že pobyt zde v mém případě může vést pouze k úspěšnému IVF. Již po prvním neúspěšném pokusu o IVF jsem byla rozhodnuta další pokusy již neabsolvovat a začali jsme s manželem podnikat kroky k adopci. Z lázní jsem se vrátila začátkem července a domluvila si termín jednání o adopci se sociální pracovnicí. Prosila jsem tehdy Pána, ať vede naše kroky a byla jsem si jista, že má naši cestu pevně v rukou a těšili jsme se, co pro nás připraví. K naší obrovské radosti jsem v srpnu zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství se však zkomplikovalo, ležela jsem v nemocnici a v 10. týdnu naše miminko zemřelo. Oplakali jsme ho, ale věřili, že Pán dopustí, ale neopustí a bude-li to Jeho vůle budeme mít další miminko. Začátkem roku 2010 jsem začala docházet k jinému lékaři, který mi naordinoval injekční hormonální léčbu. Dostala jsem opět doporučení do lázní s nástupem v červnu. Lázně jsem ale již nepotřebovala, protože jsem podruhé otěhotněla.

16. prosince 2010 se nám narodil krásný a zdravý chlapeček Lukášek. Chvála Pánu za tento zázrak nového života. Je to svědectví všem, kteří pochybovali o tom, že zázraky se opravdu dějí, spoléháme-li se na našeho Pána. A věřte, pochybovačů nebylo málo. Ani ten sebelepší lékař však nic nezmůže není-li požehnání od Pána. Je pravdivé toto známe rčení bez Božího požehnání, marné lidské namáhání. A hlavně žádný lékař, ani ten sebelepší odborník, nemá nejmenší právo brát ženám naději, protože Pán je Ten, který uzdravuje, žehná, řídí a proměňuje naše životy. Chceme touto cestou ještě jednou velmi poděkovat všem, kteří na nás mysleli ve svých modlitbách. Pán vám všem žehnej.

Začátkem prosince dá-li Pán Bůh dostane náš roztomilý chlapeček bratříčka nebo sestřičku.

Další informace