Jak jsem se bál aneb Strach má velké oči

Dalo by se říct, že tyto události, které se kdysi v mém životě staly, jsou již dávno pryč a jsou minulostí, ale v dnešní době jsou pořád pro mnoho lidí aktuální a přinášejí hrůzu do mnoha životů. Třeba Vám po přečtení tohoto článku toto téma přijde už ohrané, ale je ho zřejmě potřeba připomínat, protože mnozí lidé, i ti, kteří jsou věřící, se přiklánějí k myšlenkám radikálních skupin, které s tím, co je napsáno v Bibli, nemají nic společného.

Bylo 11. září 2001 a já polehával v posteli s nějakým virem a koukal ospale na televizi.  To, co se tento den stalo, mnou dost otřáslo. Přímý přenos z New Yorku vypadal jako americký akční film. Říkal jsem si, co se děje a cítil jsem strach. Měl jsem krátce dvacet let a koncem měsíce jsem měl nastoupit na vysokou školu a teď se stalo tohle. Mé myšlenky směřovaly k tomu, že to nedopadne dobře, ale zároveň jsem se uklidňoval tím, že v dnešní době vyspělých zbraní případný konflikt nemusí být dlouhý. Však oni je tam vybombardují a bude klid, myslel jsem si. Omyl, s mým životem se „nic“ nestalo, ale konflikt nenápadně roste. Proč píší slovo nic v uvozovkách? Je to jednoduché.

Roky dál plynuly, dál se prohluboval můj vztah k Ježíši, který se mi zdál jednou blíž a jednou dál, ale začal jsem ho víc poznávat. Ono většinou když je vám dobře, nic pořádně nehledáte. Když vás něco v životě zasáhne, dokážete Ho víc hledat a poznávat. Ježíšova slova „mějte rádi i své nepřátele“ v té době zatím neměly v mém životě ten správný význam. Přitom od mala jsme měli v nedělní besídce omalovánky se zvířátky, které nám jednoduše vysvětlovaly, co znamená mít rád i své nepřátele. Jak jednoduché, říkal jsem si tehdy. Jak je to složité jsem si uvědomil až později.

Tato slova mají velký význam v životě křesťanů. Občas se vás někdo může zeptat, jak se křesťané dívají na dnešní teroristy. Pokud znáte Ježíše, nemusíte váhat s odpovědí a použít jeho slova z Bible. Vymotejme se z osobních emocí. Ježíš nechce, abychom měli strach. Každý sám za sebe si může odpovědět na jednoduchou otázku. Chcete prožít zbytek svého života ve strachu z nějakého útoku, sedět někde v úkrytu plní strachu a nenávisti k těm, kteří chtějí na zemi zlo, nebo chcete mít v srdci Ježíše, který nás ujišťuje, že ať se stane cokoli, On nás ochrání? Například Job ve svém životě přišel o všechno, ale přesto nepřestával věřit, že ho Bůh zachrání. Král David psal v Žalmu 23: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho, vždyť Ty jsi se mnou“. Jak velká nám připadá jejich víra, ale Ježíš nám říká tato slova: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře‘, a poslechla by vás.“ (Lukáš 16,6). Proč se tedy bát, když i s malou vírou porovnanou s hořčičným zrnem jdou udělat věci, které nám ani na mysl nepřijdou? V onom malém hořčičném zrnu je schované obrovská síla, co teprve ve víře? Svým strachem dáváme najevo svou slabost ve víře, ale Ježíš je živý, není jen vymyšlená postava, proto jiný bůh nemůže být silnější. Takový mrtvý bůh těm, co zabíjejí, žádnou sílu nedodá. Naopak náš živý Bůh nám dá sílu odolávat.

Další informace