Stanislav Piętak, můj duchovní Rocky Balboa

Ve sboru v Těrlicku máme každé úterní dopoledne menší biblickou skupinku, kterou končíme společnými modlitbami. Při těchto modlitbách mi 12. ledna přichází na mysl: „Napiš své svědectví o tom, jakým vzorem je pro tvůj život pastor Stanislav Piętak.“ Po modlitbách jsem to sdílel i s ostatními členy skupinky, ale více jsem nad tím nerozvažoval.

Ve stejný den jsme byli domluveni s kamarádem navštívit ostravské multikino Cinestar. Poté, co jsme vyřadili všechny horory, smyslné komedie, zůstal nám v nabídce film Creed. Skvělé, film bude navazovat na filmovou sérii o boxerovi jménem Rocky.

Creed hraje v novém filmu mladého boxera bez zkušeností a Rocky alias Sylvester Stallone ztvárňuje staršího zkušeného boxera. Creed trénuje právě pod vedením Rockyho. Hlavní myšlenkou filmu je předání boxerských rukavic další generaci. V závěru představení se Rocky dozví, že trpí vážnou chorobou. Oba se domluví, že Rocky bude bojovat při chemoterapii a Creed zase v ringu.

Po filmu jdeme s kamarádem na jídlo, během kterého se mi chlubí svojí novou knihou, kterou si nedávno koupil. Otevírám ji náhodně na kapitole „Pošli to dál“, která ve svém úvodu pojednává o tom, že pokud nás v životě někdo ovlivnil, je nezbytné sdílet jeho život s dalšími a poslat to tak dále.

Film a krátký úryvek z knihy jsem bral jako Boží potvrzení toho, co mi Pán toho rána položil na srdce. Následující den tedy usedám k sepsání svého svědectví.

 Pocházím ze sboru z Albrechtic, kde pastor Piętak působil od roku 1979 do roku 1992. Já jsem se narodil roku 1983. Díky službě pastora se k Bohu přibližují oba moji rodiče, jejichž víra byla do  té doby taková „tradičně“ evangelická.

Manželka pastora, Anička, mi říkala, že jsem se po jedné z biblických lekcí o Elíšovi, což bylo ještě v době totality, začal jako malý chlapec modlit každou neděli o vznik biblické školy. Vytrvalost této dětské modlitby pak sdílela i se svým mužem. Bůh si později pastora Piętaka používá právě k naplnění této dětské modlitby. Stojí u zrodu tzv. křesťanských tříd v Třinci (z nichž později vzešla Církevní základní škola v Třinci), jakož i katedry křesťanské výchovy na Ostravské univerzitě.  

V poslední den roku 2008 prožívám Boží povolání k dálkovému studiu teologie. V té době pracuji v občanském sdružení AVE. Toužím nejen po studiu, ale i po práci v církvi s mládeží na plný úvazek. Tehdejší biskup Stanislav Piętak mi nabízí místo pastoračního pracovníka s mládeží v těšínsko-havířovském seniorátu.

Ve svém svědectví chci vybrat 3 důrazy, které skrze pastorův život hluboko pronikají i do života mého.

1) Zanícenost pro Krista

O Ježíši Kristu se dá kázat dvěma způsoby, teoreticky nebo prakticky. Něco, co se nedá intelektuálně předat ani napodobit, ale vychází pouze ze živého vztahu s Kristem, kdy při vyslovení jména „Ježíš“ víte, že kazatel Ježíše miluje celým srdcem, čtete to na jeho tváři, vnímáte obrovskou lásku a zároveň nesmírnou Boží bázeň. A tuto zanícenost pro Krista u bratra Stanislava pozoruji.

2) Zanícenost pro Boží slovo

Pastora Piętaka znám spíše jako tichého a klidného člověka, ale jednou jsem ho viděl praštit pěstí do stolu, a to ve věci odklonu církví od Božího slova. S plamenem v očích tehdy řekl: „Bratři, jestli uhneme ve věci Božího slova třeba i o jediný kousíček, bude to mít nedozírné následky pro další generaci.“

3) Zanícenost lásky k druhým lidem

S emeritním biskupem Piętakem se potkáváme při návštěvě jednoho umírajícího člověka v třinecké nemocnici. Čeká nás společná cesta z nemocničního pokoje k východu z nemocnice. Najednou bratr Piętak zpozoruje na druhé straně chodby maminku s dítětem, rozbíhá se za nimi. Kluka objímá a s maminkou vede rozhovor. Po chvíli se rozloučíme, ale než stačíme z nemocnice vyjít, pastor se mi znovu ztrácí z dohledu, vidím, jak objímá muže v přibližně stejném věku, jako je on sám.

Vybavuje se mi i další zkušenost. Naši předsvatební přípravu absolvujeme v domácnosti manželů Piętakových ve Smilovicích. Nejcennější lekce nás však čeká až u vchodových vrátek. Manželé i po našem rozloučení neodchází domů, ale stojí u vrátek oba v objetí ještě další dvě minuty. Nastupujeme do auta, otočíme se, jedeme nějakých 200 metrů. Po celou dobu, kdy nás mohli ještě vidět, stále tam stojí a občas i mávají.

S mojí ještě tehdy snoubenkou Market jsme si řekli, že takovým způsobem se chceme loučit s návštěvami i my.

Na území těšínsko-havířovského seniorátu se potkávám s lidmi, kteří i po třiceti, čtyřiceti letech vzpomínají na silný duchovní odkaz, který pastor v jejich životě zanechal. Z jeho života si beru příklad v tom, že Bohem povolaný služebník může ovlivnit celou generaci lidí.

Nechci tvrdit, že pastor Piętak je ideální člověk. Každý bojujeme v různých oblastech s tělesností, ale v mém životě zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho zanícenost pro Krista, Boží slovo a lásku k druhým lidem utváří i můj život.

Stál po boku v nejdůležitějších momentech mého života, křtil mě, oddával a pochovával naši dcerku Kristýnku.

Vím, že se podobné články píšou spíše jako vzpomínka na lidi, kteří již tento svět opustili, ale to je velká škoda. Proč nepsat podobná svědectví už za jejich života? Bratr Stanislav Piętak je pro mě duchovní Rocky Balboa.

 

Další informace