Už vás nemůžeme chránit, zabíjení křesťanů je normální…

May: Na check pointu zabili manžela mé sestry a jeho bratra. Také můj strýc byl zabit, výbuchem nálože v autě použitém jako bomba. Při pouliční přestřelce stříleli po křesťanech, mého syna přitom postřelili, kulku má stále v těle a před jeho očima mu zabili kamaráda. Na ulici náhodně stříleli do křesťanů.

Naiel: Sledovali mě. Sledovali, jak jezdím do práce, stříleli na mé auto a chtěli mě zabít. Vedle sebe jsem měl v autě mladšího syna, ale Pán nás ochránil. V té době nám jeden plukovník irácké armády, člen Národní gardy v Bagdádu, řekl: „Už vás nemůžeme chránit, protože zabíjení křesťanů je už teď normální".

David: Pocházíme z Mosulu. Bylo tam velké pronásledování křesťanů. Mnoho lidí zabili. Zastřelili i naše příbuzné. Kdyby dnes někdo přišel do mého domu, pokud tam ještě stojí, viděl by, jak je plný stop po střelách. Můj nábytek byl plný kulek a průstřelů po kulkách. Děti cestou do školy viděly, jak lidi podřezávají, což bylo pro děti traumatizující (dceři bylo tehdy 6 let). Viděli pobité lidi, muže, ženy, děti. Muslimové cestou do školy moje děti zastavovali a ukazovali jim sťatá těla a říkali: „Toto jednou uděláme vám". Kvůli tomu všemu a psychickému stavu našich dětí jsme museli odejít. Hrozila nám smrt.

HALAH, SALWA, HANAA (tři svobodné ženy)

Zabili naše rodiče. Když IS zaútočil na Mosul, byly jsme vyděšené, jako ženy jsme neměly nikoho, kdo by nás chránil. Když útoky začaly, slyšely jsme děsivé příběhy, co se dělo křesťanům, o ženách, jak jsou znásilňovány nebo brány za sexuální otrokyně. Bály jsme se především únosu, protože v té době jsme za studiem dojížděly do Mosulu. Denně jsme jezdily do školy a viděly jsme, jak druhé unášejí, viděly jsme výbuchy aut s náložemi v křesťanské části Mosulu. Příbuzní z matčiny i otcovy strany byli při dělostřelecké palbě zabiti.

6. srpna 2014 bylo velké horko. Probíhalo ostřelování města a boje zintenzivňovaly. Neměly jsme jinou volbu, než utéct, byť jsme nevěděly kam. Vzaly jsme doklady a to málo peněz, co jsme měly, a vydaly se na cestu. Byly jsme na cestě skoro tři dny bez jídla a koupele. Cestou jsme jiným rodinám pomáhaly nést malé děti. Děti plakaly kvůli žízni a hladu, ale nikdo jim neměl co dát. V Erbílu jsme spaly v parku. Pak jsme se doslechly, že je v blízkosti škola, kde dovolují křesťanským uprchlíkům přespat, tak jsme tam šly a později se přestěhovaly do velkého uprchlického tábora Asthi City2.

Žijeme zde v plechovém kontejneru a v tom vedru myslíme, že nám vybuchne hlava. Kurdové s námi zachází zle, jsme zde cizinci. Není to jen kvůli jinému jazyku, ale také proto, že jsme křesťané. Bydlíme za městem, takže do obchodů nebo do nemocnice je to daleko. Voda tu je, ale není pitná. Když ji soused vypil, měl žaludeční potíže. Žijeme jako v poušti, pálí tu slunce, je tu horko, prach. Stěny pálí tolik, že se jich není možné dotknout. Ale nejhorší ze všeho je strach.

NAJAT, vysokoškolská učitelka

Jednoho dne přišla muslimská milice k nám a chtěli mě a bratra unést. Byl zázrak, že jsme přežili. Pak na náš dům vypálili raketu. Mnohokrát mému bratrovi plivli do tváře kvůli jménu. Všichni moji bratři a sestry zažádali u UNHCR a dostali azyl v USA. Já se k nim měla přidat později, protože se můj manžel snažil ještě před naším odjezdem prodat majetek. Bohužel jednoho dne zmizel a již nikdy jsem ho neviděla. Doteď o něm nic nevím, ale je takřka jasné, že i jeho zabili. Do Erbílu jsem přijela s matkou, starala jsem se o ni před její smrtí. Situace v Erbílu není lepší. Mám stejný problém - jsem žena a jsem sama bez muže, který by mě chránil. Kvůli jménu se ke mně chovají zle - moje jméno je Israel - ani jsem nemohla získat práci. Další problém je jazyková bariéra, protože nemluvím kurdsky.

Stále žiji ve strachu, že někdo přijde a zabije mě. Když jdu jako žena sama venku, bojím se. Necítím se bezpečně. Když se vracím domů, jdu jinými ulicemi, abych se vyhnula sledování. Navíc mám cukrovku a potřebuji stálou léčbu, na kterou padnou všechny moje úspory. Snažím se alespoň pomáhat uprchlíkům - navštěvuji mnoho táborů a pomáhám dobrovolně ženám s dětmi, protože se cítím jako oni, i když v Erbílu žiji již delší čas.

 

Přečetli jste si náhodný mix svědectví, převzatý z veřejných zdrojů nadace Generace  21. Texty jsou redakčně zkráceny a jména osob z bezpečnostních důvodů změněna.

Když to shrneme, křesťané v Iráku a Sýrii mají problém, a to životní. Koho ještě nezabili, tomu nezbývá než utéct. Některým se to díky Pánu podařilo a pár takových dnes máme u nás, takřka na dosah ruky. Skupina čtrnácti našich bratrů a sester  ve víře dorazila v pátek 19.2. do střediska Karmel ve Smilovicích.  Zde setrvají zhruba dva měsíce, než se přestěhují do připravených bytů v Třinci. Někteří občané Smilovic i jiných obcí se však nechali strhnout popudlivou nenávistí a prokázali svá zatvrzelá srdce. Dokonce ani pravdivé informace nestačily eliminovat některé ostré slovní výpady. Po dvou týdnech se situace poněkud uklidnila.

Radujme se, že máme tu čest osobně pomoci těm, kteří trpí pro víru v Ježíše Krista. A modleme se za ty, kteří jim zlořečí, odmítají je a  staví se tak do role jejich/našich nepřátel. Některé názory, řevnivost a arogance nás mohou popouzet k hněvu a izolaci, nebo také můžou být prověrkou naší  oddanosti Bohu a jeho učení:

"Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují." Lukáš 6, 27-28

Jestliže se postavíme jen na jednu stranu barikády, na stranu spasených a pronásledovaných, co se stane se stranou druhou? Ti, co házejí zápalné láhve, ať už slovní nebo skutečné, budou nejspíš na cestě do záhuby, do hořícího jezera, do věčné smrti. Lékaře však nepotřebují zdraví, ale nemocní a Ježíš přišel pozvat hříšníky. 

"Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci." Lukáš 6,32-33

A tak ruku v ruce s pomocí lidem z rodiny víry, kteří se ocitli v ohrožení života, modleme se také za ty, jež jim o život usilují i za ty, kteří jim v naší zemi projevují zatím jen zlobu a nenávist. Ať jim Pán obměkčí srdce a daruje příležitost k pokání. Tak bude  Bůh oslaven v našem přístupu a moc zlého oslabena.

Další informace