Nerozvážnost

Dnešní svědectví nám ukazuje, že ani znalost Boha či církevní škola nejsou zárukou spasení. Tam, kde chybí upřímná víra a kde je srdce bez lásky k Bohu, tam se lehce vetře ten zlý a koná své. Tento příběh je varováním pro všechny, kteří sedí na dvou židlích, odkládají život s Bohem na potom, nebo se chtějí zalíbit vrstevníkům a Ježíše tak zrazují. Je smutné, když mladý člověk, namísto aby nesl kýžené ovoce a byl světlem svým přátelům, snaží se "zapadnout" a podléhá pokušení. Přestože příběh končí pro Marka dobře, šrámy na duši zůstávají a řada mladých lidí přišla o svědectví těch správných hodnot, které jim Marek mohl poskytnout, kdyby se býval držel Ježíše.  Kéž by takových svědectví bylo co nejméně, znamenalo by to, že zasetá semínka padla do dobré půdy a Bůh dal vzrůst.

Jako malý kluk jsem se narodil v křesťanské rodině. Mé mládí se nijak nelišilo od ostatních dětí a o Bohu jsem tehdy věděl, jelikož jsem od malička navštěvoval církevní základní školu. S příchodem na střední školu jsem se však rozhodl pro život bez Boha a nechal se strhnout životním stylem některých spolužáku (alkohol, marihuana a tak dále).  

Přes to vše jsem dokončil řádně studium s maturitou a troufám si říct, že mi v tom pomohl sport, kde jsem se učil vytrvalosti a zodpovědnosti. I když jsem se snažil zapadnout mezi tyto hochy, vždy jsem uvnitř ve svém srdci cítil, že nechci svůj život promarnit. A tudíž jsem se rozhodl pokračovat na vysoké škole.

S různými obtížemi jsem prostudoval třetí ročník, kde jsem se v průběhu roku vrátil k některým neřestem od střední školy (alkohol, marihuana, party, kofeinové tablety, vodní dýmky, energetické drinky) a o prázdninách to pak nebylo lepší. Nedokážu to vysvětlit, ale měl jsem i ponorku s našimi rodiči. Byl jsem agresivní, plný hněvu, změny nálady, rozčiloval jsem se a hodně se těšil, až zase vypadnu na koleje a nebudu naše pořád vidět.

Víkend před nástupem do čtvrtého ročníku jsme odehráli náročný basketbalový turnaj a večer v neděli jsem se vydal na koleje, kde se na našem pokoji odehrávala párty.  Zábava probíhala ve velkém stylu. Po fyzickém vyčerpání z víkendového turnaje jsem na party smíchal energetické drinky a marihuanu. Potom jsme plánovali vyrazit do místního baru. Avšak na pokoji u kamarádů jsem začal pociťovat, že se mnou není něco v pořádku, a proto jsem si lehl na postel. Začalo to nepravidelným tlukotem srdce, pak jsem pociťoval na těle střídavě v jednu chvíli zimu a teplo, mával jsem nohama kolem sebe.

Kamarádi to zpozorovali a měli v jednu chvíli strach. Po chvilce se vše uklidnilo a já jim řekl, že se vrátím na svůj pokoj o pět pater výše a půjdu spát. Kamarád se rozhodl, že mě doprovodí a ostatní šli do baru. Po cestě na schodech jsem opět začal cítit nepravidelný tlukot srdce a začínal jsem mít strach. Přesto jsem se dokázal dostat do své postele a ujistil jsem kamaráda, že už to zvládnu bez něj.

Kamarád tedy odešel za ostatními do baru a já bojoval už sám na pokoji v posteli. Po chvilce se opět dostavila srdeční arytmie, ale tentokrát i s lehkou dušností a zdálo se mi, že ve mně něco stoupá a já si myslel, že budu zvracet. V té chvíli mě přepadl takový strach, který jsem v životě nezažil a běžel jsem do koupelny s myšlením, že budu zvracet. Ovšem místo toho mi začalo pěnit z pusy. Hrozná úzkost mě plně zachvátila. Ano, teprve v tu chvíli jsem si vzpomněl na Boha a začal jsem volat, doslova křičet k němu: „Bože, odpusť mi prosím. Já se změním.“

Opakoval jsem to několikrát a opravdu po chvilce jsem pocítil jeho přítomnost. Vzal situaci do svých rukou. Mé tělo se najednou uklidnilo a Bůh v dané situaci naváděl i mé pohyby těla. Zavedl mě zpět do pokoje a najednou jsem pocítil v Jeho přítomnosti lásku, pokoj, naději. Zaplavila mě radost a štěstí. Pocítil jsem, že mám pro Něj cenu, jsem milovaný a má o mě zájem. Ovšem nezůstalo to pouze u toho krásného, zjevil mi i zlé věci, které mi nahnaly obrovský strach, ale i přesto jsem vděčný, že jsem byl toho všeho zla ušetřen.

Poznal jsem, že mi všechny mé viny odpouští, nehledě na to, co vše jsem provedl. Poté vše skončilo a já jsem stál sám v pokoji na nohách a v pořádku.

Život s Bohem

Čas šel dál a můj život se začal postupně proměňovat.  Zbavil mě potřeby pít alkohol, kouřit dýmky, brát kofeinové tablety, kouřit marihuanu apod. Vycházím dobře s rodinou, vrátil jsem se do církve, kde jsem si našel  opravdové přátele na celý život. Podařilo se mi dokončit bakalářské studium a pokračuji dále. V létě jsem navštívil křesťanský tábor, festival a poutní místo.  Tam jsem zjistil, že v životě jsou důležité úplně jiné hodnoty, než které uznává tento světský svět.  Snažím se hledat Boha různými způsoby. Selhávám, padám, chybuji, ale snažím se bojovat nejlépe, jak dokážu. A když padnu, hledám sílu to z upřímnosti vyznat, poučit se a pokračovat dál.  Chci tímto potvrdit, že život s Bohem je plnější, šťastnější, krásnější a smysluplnější. Život bez Boha je jako loď bez kormidla, která se bezvládně a ztraceně houpe na vlnách v moři. 

Další informace