Byl jsem mimo své tělo

"Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden." Skutky 2, 1-3

Při četbě tohoto známého oddílu z knihy Skutků jistě nelze přehlédnout, že ohnivé jazyky byly viditelným znamením pro okolo stojící shromážděné lidi. Jakoby oznamovaly: "Pozor, tady se bude něco dít, něco zvláštního, něco, co jste ještě nikdy neviděli a hned tak neuvidíte a neuslyšíte!" Dnes už takto viditelné sestoupení svatého Ducha těžko zahlédneme. A proto je pro nás podstatnější až 4. verš druhé kapitoly Skutků: "Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat." Dnes tedy alespoň jeho první část - naplnění Duchem svatým. Malíři často zachycují lidi se svatozáří. Ale toto vnější znamení spíš vykresluje Ducha, jako by spočíval na lidech. Ve skutečnosti však člověka naplňuje. Jde dovnitř, do těla, ale musí tam mít připraveno místo. Že to jde někdy i cítit, o tom je závěr následujícího svědectví.

Když mi bylo sedmnáct let, byla mým bohem věda. Hltal jsem vědecké články, obzvlášť ty o astrofyzice a fyzice malých částic. Měl jsem kamaráda, který byl v týmu vědců, co se zabývali výzkumem elementárních částic na universitě v Goteborgu. Bral mne s sebou, když tyto pokusy prováděli, a já byl překvapen jejich vysvětlením pro záhady a zázraky, které se s elementárními částicemi děly. S vážnou tváří mi vysvětlili, že Bůh existuje a zrovna tak existují duchovní světy, které jsou s naším fyzickým světem a tudíž i s částicemi v neustálé interakci.

Protože jsem miloval dobrodružství a rád poznával svět (cestoval jsem po Evropě, Kanárkách, spával v parcích a na plážích u moře), tak jsem chtěl poznat Boha a jeho duchovní světy. Občas jsme chodili s mámou do kostela, kde byl dobrý farář, ale z jeho kázání vyplývalo, že se s Bohem setkáme až po smrti, což mne neuspokojovalo.

Proto jsem se nechal nalákat indickým guruem do meditací, ve kterých nám sliboval, že uvidíme a uslyšíme Boha. Viděl jsem různá světla a slyšel různé zvuky, nikde však nebyl důkaz, že by to byl Bůh. Protože to ale bylo nadpřirozeného charakteru, kdežto v kostele jsem nikdy nic nadpřirozeného neviděl ani nezažil ani nikdy neslyšel, že by Bůh něco nadpřirozeného dnes dělal, nebo se vůbec nějak projevoval mezi křesťany, tak jsem si myslel, že já jsem na správné cestě a křesťané jen marní čas.

Těmto a buddhistickým meditacím jsem se věnoval dvanáct let. Asi po deseti letech jsem na svých kamarádech z meditace začal pozorovat negativní změny (sám na sobě to člověk tak snadno nevidí). Někteří ztratili radost a otevřenost, co měli dříve, jiní začali dostávat neopodstatněné výbuchy vzteku vůči svým dívkám a někteří dostali meditační psychózu (pobyt v psychiatrické léčebně jim nepomohl, jen dočasně).

Kamarádka, kterou jsem do těchto meditací zatáhl, dostala také meditační psychózu, ale místo do psychiatrické léčebny šla do ekumenické biblické školy, kde jí Ježíš od psychózy po modlitbě (kdy na ní křesťané položili ruce) vysvobodil. Když jsem se s ní setkal, vyprávěla mi o zázračných uzdraveních, která tam Ježíš dělá a která na vlastní oči viděla. To mě okamžitě zaujalo a tak jsem tam s ní na jejich křesťanské shromáždění šel.

Pastor tam kázal o tom, že Ježíš zemřel jak za naše hříchy, tak i za naše nemoci, a jestli nás něco bolí, tak máme jít dopředu, že se za nás pomodlí, aby nás Ježíš uzdravil. V té době jsem měl už patnáct let problém s velmi komplikovanou frakturou kolene, kterou doktoři dvě hodiny operovali, vyndali kousky kosti a varovali mne, že s tím už nic víc dělat nemohou. Protože se to zhoršovalo, tak jsem měl obavy, abych nebyl invalida. Kazatel mi položil ruce na hlavu, modlil se za mne v neznámém jazyku a potom jsem sám požádal Ježíše, aby mi koleno uzdravil. Cítil jsem jen slabou vibraci v celé noze, tak jsem si nebyl jist, jestli to je Ježíš, co mi tak koleno uzdravuje, nebo jestli to je jen nějaký druh "mravenčení". Po shromáždění jsem zjistil, že mi Ježíš to koleno skutečně uzdravil.

Začal jsem chodit pravidelně do této biblické školy, ale varování ředitele této biblické školy, že meditace je od ďábla, jsem nevěřil. Asi dvanáct dní po tom, co mi Ježíš uzdravil koleno, jsem se při meditaci dostal ven ze svého těla do jakéhosi světa zla a hrůzy, ze kterého jsem se už nemohl vrátit. Vzpomněl jsem si při tom na článek lékaře z psychiatrické léčebny v Goteborgu, který popisoval nejzávažnější druh meditační psychózy, kdy pacienti již vůbec nereagují na okolní svět a jen leží jak mrtví měsíc za měsícem a rok za rokem. Uvědomil jsem si, že to samé se asi stane nyní s mým tělem, zatímco já sám jsem v daleko hrůznějším místě, než je psychiatrická léčebna. Začal jsem volat: Ježíši, Ježíši, vem mě pryč odtud! Po několika vteřinách jsem měl pocit, jako bych byl vcucnut zpět do mého těla. Od té doby jsem se již meditací ani nedotknul. Později mi i jeden bývalý satanista potvrdil, že meditační techniky, co hinduisté a buddhisté vyučují, a otevírání "třetího oka“ jsou též speciality satanistů pro kontakt s démony. I z buddhistických knih o Tibetu jsem věděl, že je někdy zapotřebí deseti mnichů, aby udrželi jednoho mnicha, jinak by zlý duch, který do něho vstoupil, mohl pozabíjet všechny ostatní mnichy. Přitom ten mnich by z vlastní vůle ani mravence nezabil.

Ptal jsem se lidí v biblické škole, kde ten pastor, co se za mne modlil (když mi Ježíš uzdravil koleno), získal takovou moc. Odpověděli mi, že to bylo, když byl pokřtěn Duchem svatým. Začal jsem sám chodit do biblické školy a kdykoliv nějaký kazatel řekl, že se bude modlit za ty, kdo by chtěli být pokřtěni Duchem svatým, jsem běžel dopředu, aby se za mě modlili. I když téměř všichni ostatní, za které se modlili, tento křest přijali bez problémů, u mě to nefungovalo. Nevím ani, kolikrát se za mne takto bezvýsledně modlili. Až po několika měsících přišla vyučovat do biblické školy žena, která měla dar od Boha, že viděla do duchovních světů. Ta když se za mne modlila, abych byl pokřtěn Duchem svatým, se nevzdala tak rychle, ale modlila se dál a dál. Najednou jsem cítil jakési klubko úzkosti, které jsem měl někde v břichu (ani jsem nevěděl, že tam je, dokud se to nepohnulo), jak se pomaloučku přesouvá nahoru až do krku, a potom ta žena řekla - "teď jsi to dostal" a informovala mne, že než mohl do mne Duch Svatý vstoupit, tak nejprve muselo všechno to svinstvo z meditací, co jsem měl v sobě, ven.

Hned druhý den Ježíš začal uzdravovat lidi, za které jsem se modlil. Například mi volal kamarád z meditací, že má těžkou kýlu a nemůže jít do práce, ať se za něj pomodlím, aby ho Ježíš uzdravil. Když mi konečně otevřel dveře, tak od dveří do kuchyně se plazil po čtyřech. Vysoukal se na židli, já na něj položil ruce, modlil se k Ježíšovi a on šel půl hodiny nato bez bolestí do práce. Ani prý nemusel používat opěrný pás, který dříve měl. Potom jsem začal chodit s kamarády mezi narkomany a kriminálníky, kde jsme viděli spousty zázraků, co tam Ježíš dělal. Mnohé lidi tam Ježíš uzdravil, mnohým dal věčný život a mnohé vysvobodil od závislostí.

Další informace