Zase ten obyčejný život

Tato slova z mých úst snad až kupodivu neznamenala povzdech nad každodenní rutinou dne. Zcela upřímně jsem je pronášela ve svých myšlenkách i nahlas před Pánem Bohem jako svou touhu a prosbu během celých 6 týdnů, které naše mladší dcera strávila v nemocnici.

Prostřednictvím sms, e-mailů, ohlášek v kostele a v neposlední řadě i minulého čísla nedělních listů jste byli svědkem vývoje událostí, jejichž počátkem byl pád z koně a přítomnost baktérií v krevním oběhu Terezky.

Spolu s manželem vám všem, kteří jste při nás stáli, projevovali zájem, povzbuzovali ve víře biblickými verši a podpírali nás na modlitbách, chceme ještě jednou velice poděkovat.

Síla ke zvládnutí těžké situace s  nejistou prognózou přicházela opravdu každý den a my jsme mohli prožívat to, co David: „Ze všech stran jsi mi však , Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. (Žalm 3,4).

Radujeme se z toho, že Terezku už máme měsíc doma, že chodí do školy a až na převazy defektu kůže na lýtku co 2-3 dny můžeme „zase žít ten „obyčejný“ život“, který se nám, doufám, už nikdy nebude zdát dost obyčejný. 

Díky Bohu, výborné péči lékařů a sester Terezka septický šok přežila a my tak víme, že Pán Bůh má ještě s každým z naší čtyřčlenné rodiny svůj plán.

Další informace