Dorost a já

Do našeho dorostu chodím už druhým rokem. Začal jsem jej navštěvovat hned po mé konfirmaci. Přiznám se, že před ní jsem nebyl věřící, neznal jsem Boha. Nevěděl jsem, že pro mě Ježíš zemřel na kříži. K víře jsem od malička vedený nebyl a uvěřil jsem až na konfirmační přípravě. Poznal jsem Boha, ale bez pravidelného navštěvování dorostu bych pravděpodobně na Boha zapomněl a odvrátil se od Něj. Zprvu se mi tam chodit nechtělo. Říkal jsem si, že páteční podvečery můžu strávit jinak. Po konfirmaci jsem jej ale jednou navštívil a neskutečně se mi tam zalíbilo. Obklopilo mě spoustu přátelských pozitivně naladěných lidí, hned jsme zazpívali nějaké chvály, zahráli jednu dvě hry, poslechli jsme si nějaké slovo. Vše bylo doplněné občerstvením a následnou debatou či skupinovým modlením. Pak už  jsem ani chvíli nepochyboval, že začnu dorost pravidelně navštěvovat. Od té doby už uteklo mnoho pátků a já se pokaždé těším, že zažiji opět něco nového, lépe poznám Boha a upevním vztahy s dalšími božími dětmi. Abych to shrnul, dnes bych pravděpodobně nebyl křesťanem nebýt dorostu. Ten má asi největší podíl na mém křesťanském životě a jsem za to vděčný.

Další informace