Alexandr Fojcik

Chtěli jsme se s vámi podělit o náš životní boj a příběh a poděkovat vám za finanční dar pro našeho syna Alexandra.

Náš příběh začal v dubnu 2013, kdy se nám narodil náš milovaný Alexandr ve 24. týdnu těhotenství. Vážil pouhých 550 gramů a měřil 25 centimetrů. Pamatuji si na ten den jako dnes. Přiběhl jsem do nemocnice a má žena už jela na sál z důvodu akutní sekce. Náš syn Alexandr byl po porodu krátkodobě resuscitován a hned převezen na neonatologické oddělení do Ostravy.

A tak začal náš boj… Hned ten den jsem jel do Fakultní nemocnice Ostrava za svým synem, má manželka jela už za dva dny po císaři. Jezdili jsme za Alexandrem každý den. Na začátku nám dávali pětiprocentní šanci na přežití.

Alexandr byl hned po příjezdu do nemocnice připojen na dlouhodobou úplnou plicní ventilaci a byl mu aplikován Curosurf. Průběh hospitalizace se nám hned od začátku začal komplikovat, pro otevřenou tepennou dučej v srdíčku musel být převezen do IKEMu v Praze, kde mu byla chirurgicky uzavřena. A následně byl stále připojen na úplnou plicní ventilaci. To, co jsme prožívali v srdci, se nedá popsat. Ta bolest a pocit beznaděje… A bylo hůř. Náš syn bohužel o pár dnů později prodělal novorozeneckou sepsi. Z toho důvodu měsíc bojoval o život. Jelikož měl vodu v bříšku, byl taktéž operován ve Fakultní nemocnici Ostrava. Dostával šest antibiotik a celý měsíc bojoval o to, aby mohl žít. A když už se zdálo, že bude konec, náš syn začal po měsíci a půl bojovat a začal se zlepšovat. Antibiotika začala reagovat.

A potom pro nás přišel těžký ortel – nález ROP 3 na pravém očičku a ROP 5 na celém. Byla mu provedena oboustranná laserová fotokoagulace v celkové anestezii. Náš syn ji naštěstí přežil, ale bohužel už bylo pozdě. Oční lékař nám řekl, že je slepý na levé očičko a že pravé zachrání další operace. Radikální výkon na pravém očičku, aby vůbec viděl stíny. Dali jsme souhlas s operací, ale bohužel už to nepomohlo.

Dva dny před propuštěním domů k němu manželka nastoupila do nemocnice. O tři dny později Alexandr zkolaboval a skončil opět na úplné plicní ventilaci a opět na jIP.

Náš syn byl propuštěn z nemocnice po šesti měsících, kdy byl celkem 1867 hodin připojen na přímé plicní ventilaci, měl 21 krevních transfuzí a několik antibiotik a léků. Prodělal těžkou sepsi, tři operace i žloutenku a další nemoci. V den, kdy Alexe pouštěli domů, měl celkem 21 diagnóz a musel chodit do 13 ambulancí. 

A jak šel čas, prodělali jsme další operaci očí a výsledek žádný. Náš syn Alexandr dnes z 550 gramů váží 13,5 gramů a z 25 centimetrů měří 96. Sice je jeho vývoj opožděný, je bohužel nevidomý a neslyší na pravé ouško, ale žije. A my ho milujeme víc než kohokoliv na světě. Ten šestiměsíční maraton, kdy jsme každý den jezdili za Alexem s mlékem, nám dal sílu, že vše překonáme. Těch souhlasů s operacemi, těch papírů, co jsme podepsali, abychom mu zachránili život, i za cenu, že to nezvládne, nikdy nebudeme litovat. Sice máme ještě deset ambulancí (neurologie, pomologie, ušní, psycholog, psychiatr, gastroenterologie, genetika, oční, alergologie, enterologie), které navštěvujeme, ale žijeme a to je hlavní. Sice nikdy neuvidí krásy světa, ale může je vnímat hmatem i čichem. Ani nevím, jak jsme to jako rodiče zvládli, ale jsme šťastní, že ho máme, že se směje, hraje si.

Čeká nás ještě dlouhý maraton, ale to zvládneme, i když je nevidomý, má mikrocefalii, těžkou bronchitidu a epilepsii, dětskou mozkovou obrnu, neslyší na pravé ucho a tak dále. Ale je to náš poklad, umí se smát, radovat a být šťastný a za to děkujeme Bohu.

Chtěli bychom velice poděkovat Nedělním listům z Evangelické církve v Českém Těšíně Na Rozvoji za finanční dar pro našeho syna Alexandra, za které mu pořídíme hmatové a rehabilitační pomůcky. Děkujeme

Maminka Jana a otec Petr Fojcikovi.

Další informace