Farizeové

Farizeové náleželi mezi významné náboženské skupiny v Izraeli v době okolo přelomu letopočtů. Označení farizeové znamená pravděpodobně oddělení, tedy oddělení od nečistoty, hříchů, od hříšného okolí. Byli to znalci Mojžíšova Zákona a dodržování Zákona pro ně bylo prioritou. Nevystačili si však jen s pěti Mojžíšovými knihami (Tórou), k nim přidali ještě Tóru ústní, tradici. Zákon rozpracovávali do mnoha podrobností, vytvořili systém 248 příkazů a 365 zákazů. Snažili se, aby náboženské požadavky odpovídaly nárokům života.  Věřili v to, že mrtví budou vzkříšeni a že člověk má svobodnou vůli, kromě toho také v Boží řízení dějin a v existenci andělů.

Farizeové náleželi většinou ke středně zámožným nebo i chudším vrstvám obyvatelstva. Své zastoupení však měli také mezi kněžstvem. Za vlády Heroda Velikého bylo farizeů přes 6 000. V Sanhedrinu (Veleradě) byli v Ježíšově době v převaze a mezi obyvatelstvem měli velký vliv. K herodovské dynastii i k římské okupaci se stavěli kriticky, ale nebyli ani zastánci násilného odboje. Z farizejského hnutí se vyvinul rabínský judaismus, díky farizeům se židovské náboženství přeneslo přes pád Jeruzaléma a přetrvalo až podnes.

Další informace