Lotovy Dcery

(Gen. 19,30-38)

Máme před sebou otce se svými dvěma dospělými dcerami. Lota ze Sodomské záhuby vytrhla Boží milost, ale také modlitby jeho strýce Abrahama. Dostal se ze Sodomy, ale celou svou rodinu nezachránil.

Oba budoucí zeťové o odchodu z domova nechtěli ani slyšet a jeho manželka a matka jeho dětí zůstala v podobě solného sloupu na cestě (viz článek v minulém čísle NL).

Zatím nevím, jaké to je, mít dospělé děti. U nejstarší zbývá jeden rok :-). Ale umím si představit, že si každý rodič v duchu i na modlitbách přeje, aby si syn či dcera mimo úspěšně zakončeného studia, nalezení dobré práce, bezproblémového postavení se na vlastní nohy, našli milujícího, Boha poslouchajícího partnera a založili zdravou rodinu.

Lotovy dcery byly zamilované, dokonce zasnoubené. Nebyl to jen sen, že odchodem ze Sodomy mnoho ztratily. Své milované, svůj domov, svou matku. Nelehká situace ani pro Lota. Ale zachránili své holé životy! No ukázalo se, že si obě dívky přece jenom něco vzaly s sebou – nemravného ducha Sodomy. Sodomské zvyky hluboko pronikly do jejich duše. Je až s podivem, že v takovém prostředí zůstaly neposkvrněné na svém těle. Otec se mohl pochlubit, že jsou čisté a nepoznaly muže. Ale to, co se odehrálo mezi nimi na hoře poblíž Soaru prozrazuje, že Lotovy dcery neměly víru a v jeskyni „na kraji světa“ je zachvátil strach. Nekontrolovatelný strach, který je schopen nahnat člověka do hanebných činů a všechno zkazit. Je jasné, že takový strach se neobjeví ze dne na den. Plíží se pomalu, má svou historii. Nevíme, jak dlouho ti tři žili v jeskyni. Mohly to být i roky. Vždyť si už vypěstovali víno, měli na něho své vlastní nádoby. Už se tam usadili. Však strach dívek z toho, že se neprovdají, zůstanou bezdětné, sílil. Z počátku o tom sestry možná nemluvily, ale postupem času se o něj podělily. Starší, prvorozená přišla s návrhem. Velice odvážným a nedobrým, ale pochopení u své sestry našla. Dohodly se mezi sebou, ale ještě se nedohodly se svým otcem. Bylo jim jasné, že to nebude vůbec lehké. Jejich otec má jiné a pevné zásady. Ke zplození dětí ho nepřemluví. Musí ho obelstít! Věc byla velmi delikátní, ale pomohly si. Lot měl sice pěkné zásady, ale nebyl pánem svého těla. Dal se opít a stal se hračkou svých dcer.

Mohlo být všechno jinak, kdyby jim matka odmalička vštěpovala vážnost hříchu a jeho důsledky? Kdyby je učila spoléhat na Pána Boha? Mohlo, ale takovou výchovu dcery neměly. Vždyť i své bývalé snoubence určitě nepoznaly ve shromáždění Božího lidu. Tragédie, jíž jsme svědky i dnes. Strach z posměchu, strach z odlišnosti, z nezapadnutí do kolektivu, strach z označení podivínky, z toho, že zůstanou „na ocet“,  nutí holky „chodit“ s kdekým, jenom proto, aby s někým chodily. Vědomě opouštějí to, v čem se na dorostu či mládeži podporovaly – čistotu ve vztazích a víru v to, že Ježíš vede jejich životy a že všechno má svůj čas.

Dcerám se podlá akce podařila. Obě počaly a porodily, jak si přály. Utvrzovaly se vzájemně v tom, že to byla správná cesta. O tom, že je netížilo svědomí svědčí jména, která daly svým synům. Prvorozená syna pojmenovala Moáb (to je Z otce zplozený), mladší Ben-ami (to je Syn mého příbuzného). Z toho lze usoudit, že dcery se za svůj čin nestyděly a veřejně ho daly najevo. Díky Boží milosti se chlapci narodili zdraví a vznikly z nich dva národy. Moabka Rút je dokonce zařazená i do rodokmenu Božího syna.

Zajímavá myšlenka autora knihy Biblické ženy na závěr: obě dcery nejednaly pod tlakem sexuálního potěšení. Nešlo tu o tělesnost, ale bezuzdnost a touhu být matkou a zachovat rod.

Nevíme nic o tom, že by dále vedly nemravný život. Je velký rozdíl mezi tím, když někdo neudrží na uzdě své „hormony“, vyzná to Pánu Bohu jako hřích a dál žije v čistotě a tím, když se někdo chová promiskuitně a s úsměvem na tváři.

Vina Lotových dcer neleží na poli nemravnosti, ale nedůvěry v dobré Boží úmysly.

Kéž bychom vždy měli jistotu, že Pán Bůh o nás ví a chce pro nás to nejlepší!

Další informace