Rút, 1. část

Rút - Moábka, ale jedna z nejlepších

1.     část - odchod z Moábské země, zabydlení v Betlémě

(Rút 1,8-10 a 13b-21; 3, 1-5 a 8-12)

Rút je zvlášť ve věřících kruzích oblíbeným jménem, a to ne bez příčiny. Toto jméno se stalo přitažlivým díky krásné ženě, Moábce, snaše Noemi. Rút byla pro Noemi nejen snachou, ale i dcerou, především opravdovou Izraelitkou, kterou sám svatý Bůh zařadil, aby se stala Davidovou babičkou a takto i pramatkou Pána Ježíše. Chceme se na ni podívat pomocí Božího Ducha.

Rút se stala předčasně bezdětnou vdovou. I jako mladá vdova byla pro muže přitažlivá, ji však muži nezajímali. V domě své tchyně našla nejen svého muže, ale i živého Boha. Byla ochotná vzdát se naděje na nové manželství, chtěla se obětovat pro svoji ztrápenou tchyni Noemi. Její švagrová Orfa přijala radu Noemi a vrátila se domů.  Byla to rozumná rada.

Noemi povzbuzuje i Rút, aby se vrátila se svojí švagrovou. Ale Rút je osobnost, má své pevné zásady. Nechtěla opustit svou tchyni a už vůbec ne jejího Boha. Když Noemi viděla, že ničeho nedosáhne, vzdala se. Šly obě spolu, až došly do Betléma. A tady začal Hospodin s mladou vdovou psát nové dějiny.  Je nám však jasné, že ne bez tchyně Noemi.

Noemi nemohla nic pěkného a dobrého vyprávět svým krajanům. Jediné světélko, které jí svítilo z její strašné tmy, byla její snacha. Byla to pracovitá žena a u ženské bytosti to mnoho znamená. Čteme, že přišla do Betléma, když začínaly žně. Rút nenaříká, ale hned si hledá nějakou práci. Je pěkná, chce pracovat, ale ne svévolně, poradí se se svou tchyní. Poprosí ji o radu a jde sbírat klasy. To byla pokořující práce, práce těch nejchudších, a nebyla lehká. Vyžadovala v horku stále se ohýbat a znamenala mnoho potu ve tváři. Ale sbírání klasů bylo zaručeným právem chudých.

Rút šla, nestyděla se, a v tomto jejím povahovém rysu se skrývala vzácná složka ženské bytosti. Druhý její pěkný povahový rys – nekoná svévolně, ale poradí se s tchyní. Třetí povahový rys – Rút umí poslouchat. To není vždy běžné u mladých lidí a už vůbec ne u snach vůči tchyním.  Jak krásně zní tato věta z jejích úst: „Vykonám všechno, co mi říkáš.“

Časem se pozornost celé veřejnosti obrátila na Rút. Všichni ji chválili. Noemi říkali, aby si nestěžovala, že má takovou snachu, která převyšuje sedm synů. Rút usilovně pracovala, to oni všichni věděli.

Mohli bychom říct, že se jakoby náhodou dostala na Boázovo pole. Ale uvidíme, že to nebyla náhoda, ale Boží vedení. Tento muž byl zámožný a patřil k příbuzenstvu Noemi. Izraelské zákony se staraly o to, aby se takto osiřelé vdovy dostaly pod přístřeší příbuzných na zachránění rodu. Boáz přišel se svými ženci. Hned uviděl na svém poli ženu, která sbírá klasy. Rút ho poprosila o svolení sbírat klasy a on její prosbě vyhověl.

Rút se vrátila večer s bohatým „výsledkem“ domů. „Kde si sbírala?“ ptala se její tchyně. Rút jí oznámila jméno majitele, na jehož poli sbírala klasy. Boáz! Noeminy oči se rozzářily radostí, neboť v hloubi duše myslela právě na něho. Noemi velmi zaujala jedna myšlenka. Její krásná snacha by se měla vdát. Tak co dělat? Hledat nějakého muže? Nějak ho chytit? Takto ne, protože Noemi má Boha a Noemi se modlí. Slyšíme něco z její modlitby, když hovoří se svými snachami a přeje jim, aby Hospodin dal a našly odpočinek každá v domě svého muže. Každá zdravá žena o tomto odpočinku sní a její tužba je biblická a oprávněná.

Když přišla Rút domů, bylo Noemi hned jasné, že se ve všem skrývá Boží ruka. A potom ji slyšíme, jak říká: „Copak nemám hledat odpočinek, aby ti nebylo dobře?“ A co může být na této Zemi pro děvče dobré? Kromě mnoho jiného, ne na posledním místě, aby si našla dobrého muže.

Další informace