Žena uzdravená z krvotoku

/Mk. 5, 25-34; Mt. 9, 20-22; Lk. 8, 43-48 /

Neznáme její jméno, známe jen její potíže. Finančně, fyzicky i společensky se ocitla na dně, už dvanáct let trpí nepřirozeným výtokem krve. Je slabá a ustavičně „nečistá“. Lékaři nedokázali této ženě pomoci. I když je společensky izolovaná, slyšela o Ježíši a tak má naději.

Nemá nikoho, kdo by za ni orodoval, nikoho, kdo by za ni prosil jejím jménem, tak jako Jairus prosil za svoji dceru. Přistupuje tedy k Ježíši tajně, zezadu. Najde odvahu protlačit se davem v naději, že se přiblíží k Ježíši natolik, aby se mohla dotknout Jeho šatu. Může si být nejistá, ale důvěřuje Ježíši.

„Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí a ptáš se: „Kdo se mne to dotkl?“/ Mk.5, 30-31/

Pán Ježíš jako by dával ženě příležitost nejen se přiznat, ale i uvědomit si změnu, kterou zažila.

Drama pokračuje. Zdá se, že prvotní odvaha ženu opustila a nyní se „bojí a chvěje“. Reaguje tak, že padne před Ježíšem. Ale není to příznak strachu, spíše se jedná o postoj věřícího. Odhaluje „celou pravdu“. A Pán Ježíš potvrzuje, že toto setkání s Ním ji změnilo. Potvrzuje její novou identitu jako člověka, který se narodil z víry. „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“/Mk. 5,34/ Víra je klíčem ke spáse a základem pokoje.

Další informace