Sehnutá žena se může napřímit

Lk.13,10-17; Mk.3,1-6; Lk.6,6-11; 14,1-6; Mt.12,9-14

Uzdravení této ženy je důvodem k diskusi o Zákonu, především pokud jde o zachovávání soboty. V evangeliích jsou popsány různé situace, ve kterých se Pán Ježíš vyjadřuje ke sporným otázkám. V tomto případě je problémem zachovávání soboty a otázka, kdo má autoritu definovat, co je dovoleno a co zakázáno, aby se zachovávala sobota tak, jak udává Zákon.

V Markově evangeliu Mk.3,1-6 čteme o člověku s odumřelou rukou, který byl uzdravený v sobotu v synagóze. Tyto příběhy mají společné to, že uzdravení se děje v sobotu a v synagóze a vyvolává diskusi mezi Ježíšem a Jeho nepřáteli o tom, co je dovoleno činit v sobotu.

Lukáš popisuje ještě jeden podobný příběh. Ale tentokrát se uzdravení koná v domě jednoho z předních farizeů, byla opět sobota a uzdravený byl člověk trpící vodnatelností. Závěr je stejný. Pán Ježíš se ptá, je-li dovoleno v sobotu pomoci zvířeti. Reakcí na tuto řečnickou otázku je zahanbení Ježíšových nepřátel a radost „davu“. Sehnutá žena a další lidé jsou uzdraveni, ale Ježíšovi protivníci se proti Němu ještě víc zatvrdí.

Uzdravení v sobotu je vyjádřením autority pána Ježíše.

„SYN ČLOVĚKA JE PÁNEM NAD SOBOTOU“/ Lk.6,5/.

Bezprostřední reakce uzdravené ženy nespočívá v tom, že se zarazí a přemýšlí, co je za den, je to den na oslavu Boha a ona to ví.

 

Další informace