Víra syrofenické ženy

Když čteme verše Markova evangelia, které předcházejí příběhu o Syrofeničance (Mk 7,24 - 30), zjistíme, že Ježíš je už možná unavený odpovídáním na otázky farizeů a zákoníků. Zřejmě o tradici otců či znesvěcování člověka ani nechtěli přemýšlet a šlo jim jenom o to být vůči Ježíši v opozici! Z daného textu se dozvídáme, že Ježíš poté odchází k Středozemnímu moři, do neslavně známých míst Týru a Sidónu, která jsou nepřátelským územím pro Židy.

Ježíš je možná unavený, ale také možná chce najít další posluchače z řad pohanů. Už na začátku Ježíšovy služby si lidé z Týru a Sidónu  přicházeli vyslechnout Jeho slova a toužili vidět Jeho zázraky (Mk 3,8). Ježíšův záměr na tomto území není jasný. Evangelista Marek sem vkládá motiv "tajnosti". Píše, že Ježíš "nechtěl, aby o tom někdo věděl". Taková návštěva se však nemohla utajit.

Proto žena, matka nemocné dcerky, vyhledává toho, o kterém je přesvědčena, že je jediný, kdo může pomoci. K setkání dochází z rozhodnutí ženy. Chce spravedlnost a uzdravení svého dítěte. Zdá se ale, že Ježíšovi (a u Matouše čteme, že i učedníkům) je na obtíž. Padá před Ním na zem a prosí Ho, aby uzdravil její dcerku. Má na mysli jen toto. My matky se tomu asi vůbec nedivíme. Kvůli milovanému dítěti se nám v určitých chvílích množí ruce, nohy běží rychlostí sprintu, svaly se podobají těm od kulturistů atd. Dávno jsem četla příběh o matce, která, aby zachránila své dítě, měla vystoupat na vysokou horu. Když to udělala, odpověděla všem, kteří se o to neúspěšně pokoušeli před ní: "Nebylo to vaše dítě!"

Dcera Syrofeničanky je posedlá "nečistým duchem". Je možné, že posednutí zlým duchem bylo všeobecným označením choroby, kterou sotva poznali. Nevíme přesně, jak se projevovala. Ježíš předtím uzdravil  posedlého muže v Gerase. Ten muž byl tak nemocný, že stále ve dne i v noci křičel, bil do sebe kamením a žil mezi hroby. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. Poutali ho okovy a řetězy, které dokonce ze sebe často strhával. (Mk 5,1-5)

Ježíše jako by úděl matky a dcery nedojímal. Na prosbu ženy odpovídá: "Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům." Zoufalá žena ale nechce slyšet nic o možnostech a prioritách. Zcela upřímně, tato urážka zní z Ježíšových úst značně překvapivě a alespoň mě dost šokuje. Podle autorky knihy Ženy v Novom zákone Mary Ann Getty-Sullivanové ale v tomto kontextu musí tato žena vědět, že není vítána. Že není hodna přistoupit k Ježíši. Odráží století nepřátelství k lidu tohoto kraje. To, že byla z Týru a Sidónu, že byla Sýrofeničanka, že jako žena přišla sama navštívit muže, jednoznačně stačilo, aby byla nehodnou jakéhokoliv dobrodiní od putujícího Žida. Líbí se mi, že hlavní hrdinka tohoto příběhu je přesto neoblomná! Ježíši odpovídá, jako by nepoznala pýchu a sebeúctu: "Ovšem Pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." (Mk 7,28)

Ježíš uzdravuje její dceru na dálku. Žena tomuto zázraku věří a odchází. Její víra překročila dávné společensko-náboženské hranice. Matouš popisem jejího chování: "přistoupila a klaněla se mu...." vyjadřuje správný postoj a přístup k Ježíši. Připomněli jsme si ho i v ještě "čerstvém" vánočním příběhu klanění mudrců.

Na počátku letošního roku přeji nám všem, ať každodenně správně přistupujeme k živému Bohu i sobě navzájem.

Další informace