6. Nesesmilníš ..., ale proč?

Proč, když současná společnost nemá žádné výhrady proti volným sexuálním vztahům? Proč, když nejprodávanější časopisy denně bez pohoršení rozebírají skandály známých osobností? Proč, když se už ani filmy pro děti neobejdou bez postelové scény? Proč, když nás média i různí vědci přesvědčují, že monogamie (a tedy manželská věrnost) je zastaralá anebo pro člověka nepřirozená? Proč, když je nám láska představována (alespoň v romantických filmech nebo knížkách:-) jen jako prudké vzplanutí vášně a fyzické přitažlivosti? Proč, když v každé trafice jsou vystaveny hromady nahatých obrázků a když podle statistik je více než polovina všech internetových stránek naplněna porno obsahem? Proč, když - ať přijíždíme do Těšína z které strany chceme - vítá nás bilboard s pozváním do “night clubu”? Proč, když sex je tak lákavý, příjemný, strhující, dokonce prý i zdravý, a při dodržení základních pravidel (o kterých se dozvídají už děti ve vyšších třídách základních škol) i bezpečný? Proč, když mám toho druhého rád? Proč, když se tu jedná o přirozenou potřebu člověka?

Proč se, Pane Bože, máme ještě stále držet tohoto přikázání?

Možná proto, že člověk je o něco víc než “zvíře” v něm. Člověku bylo k tělu a jeho “potřebám”, a hormonálním pochodům přidáno také sebeovládání, které mu umožňuje své potřeby “kočírovat”, a svědomí, které mu pomáhá rozeznávat dobré od zlého. Člověk má být manažerem světa, má jej opatrovat a chránit, ne se jím nechat ovládat. Nemohu být svobodný, pokud se nechám ovládat svými pudy a momentální přitažlivostí.

Možná proto, že nic z výše zmíněného nepřináší skutečné uspokojení, naplnění a pokoj - ať už v životě jednotlivce nebo v mezilidských vztazích. Ne všechno, co je přijímáno jako obvyklé, musí nutně být dobré. Volná “láska” - navzdory krátkodobému příjemnému pocitu - v dlouhodobém výhledu přináší zklamání, vnitřní zranění, nepokoj, beznaději. Například rozchod (a tím spíše rozvod), i když může v některých případech být vysvobozením ze zoufalství, je vždycky ztroskotáním a zanechává velmi těžce se hojící rány. Škoda, že zkušenost mnoha rozpadlých vztahů není dostatečným varováním všem, kdo berou intimní vztahy na lehkou váhu.

A možná právě proto, že sexuální vztah je tak moc krásný a intimní, že není šťastné jej rozmělňovat do nezávazných románků, natožpak jej degradovat na pouhou techniku sebeukojení. Bible nás učí milovat druhé, dokonce se dozvídáme, že láska je podstatnou součástí Božího charakteru. Opravdová láska znamená sebeobětování, ne sebeuspokojení. Pán Ježíš Kristus nás učí milovat druhé, ne je využívat nebo zneužívat. Intimní vztah má být součástí mnohem rozsáhlejšího komplexu lásky mezi mužem a ženou, v níž si mají být dva lidé navzájem oporou, posilou a povzbuzením, mají se společně starat o rodinu a pracovat pro dobro celého světa. Jestliže lásku osekáme jen na pouhé sexuální vyžití, přinese nakonec jen rozčarování a zklamání oběma zúčastněným, a někdy ublíží i dalším lidem v okolí. Traumata pak člověka provázejí už navždycky.

Lidská pohlavnost je velký Boží dar, za který můžeme být vděční. Přikázání nás učí, že Boží dary nemáme zneužívat, protože se pak zcela minou svého cíle. Hebrejské slovo, které označuje přikázání, neznamená zákon v trestním smyslu, nýbrž jeho původní význam je “směrovka”. Je to šipka, která nám ukazuje: Tudy se vydej, a dostaneš se k dobrému cíli. Když se vypravíte na výlet do hor, můžete samozřejmě jít mimo značené cesty, prodírat se houštím a přelézat strže. Když budete mít štěstí, možná do svého cíle dorazíte, ale budete to mít mnohem namáhavější a možná vás nemine nějaké nebezpečí nebo dokonce zranění. Jsou i tací, kteří na ignorování značených cest doplatí a k cíli nedojdou vůbec.

Přikázání nám ukazují pevnou cestu k dobrému cíli, k naplnění všech lidských tužeb, k lásce, radosti a pokoji. Myslím, že stojí za to se této cesty přidržet, i kdyby to znamenalo jít proti davům těch, kdo se cestám posmívají a nebezpečí řeší teprve, když už je pozdě...

Další informace