Otázky o Bohu, 45

Proč je tak moc křesťanských denominací?

Zamýšlet se nad denominacemi právě v lednu je myslím nanejvýše vhodné. Přinejmenším proto, že v lednu se koná myslím bohulibá mezidenominační akce nazývaná Alianční týden modliteb. Alianční týden modliteb byl poprvé realizován roku 1961 a v dnešní době je už celosvětově rozšířenou akcí evangelických a evangelikálních církví, zaměřenou na společné modlitby napříč různými denominacemi. Alianční týden modliteb v současnosti zaštiťuje zejména Evropská evangelikální aliance (EEA) a společné tematické podklady pro organizaci a zaměření celého týdne připravují vždy konkrétní národní aliance.

Vraťme se ale k samotným denominacím uvnitř křesťanství. Jejich vznik a následný vzestup můžeme sledovat od protestanské reformace v 16. století, ze které postupně vyvstaly čtyři proudy nebo protestantské tradice: luteráni, kalvinisté (presbyteriáni), baptisté a anglikáni. Z těchto čtyř vyrostly v průběhu staletí další denominace.

Abychom odpověděli na otázku položenou jako úvodní, nejdříve musíme odlišit denominace křesťanské od nekřesťanských kultů a falešných náboženství. Příkladem křesťanských denominací jsou vzpomenutí luteráni a presbyteriáni. Na druhou stranu mormoni či svědkové Jehovovi jsou příklady kultů (tyto skupiny sice tvrdí, že jsou křesťané, ale popírají jeden nebo i více základů křesťanské víry). A pokud jde například o islám a buddhismus, jsou to zcela odlišná náboženství, která s křesťanstvím nemají nic společného.
Každá z křesťanských denominací má trochu jinou doktrínu anebo důraz na nějaké biblické specifikum než ostatní. Jako příklad můžeme uvést způsob křtu; dostupnost večeře Páně pro všechny nebo jen pro ty, jejichž svědectví mohou ověřit představitelé církve; Boží svrchovanost versus svobodná vůle v otázce spásy; budoucnost Izraele a církve; existence darů dělat znamení nebo schopnost mluvení jazyky atd. V této nejednotnosti však nikdy není zpochybněn Kristus jako Pán a Spasitel, jde spíše o rozdíly v názorech upřímných, i když ne dokonalých zbožných lidí, kteří se snaží ctít Boha a zachovat doktrinální čistotu podle jejich svědomí a pochopení Božího Slova.
Luteránská denominace byla pojmenovaná po Martinu Lutherovi a založena na jeho učení. Metodisté dostali své jméno proto, že jejich zakladatel John Wesley byl známý svými „metodami“ pro duchovní růst. Presbyteriáni jsou pojmenováni podle jejich představy o důležitosti vedení církve. Řecké slovo presbyteros znamená „starší“ (presbyter = starší sboru). Baptisté dostali své jméno z důrazu na důležitost křtu. Původ slova baptisté je v řeckém slově baptisein, což znamená „ponoření“ neboli křest.
Původní „hlavní“ denominační proudy zmíněné výše plodily četné odnože. U nás jsou to například Církev bratrská, Církev apoštolská, Křesťanské sbory a další. Některé denominace zdůrazňují nezávažné doktrinální rozdíly, ale častěji nabízejí hlavně rozdílné typy uctívání pro rozdílné vkusy rozdílných křesťanů.

Ale aby nedošlo k omylu: jako věřící křesťané musíme mít stejné mínění o základu víry čili o Božím slově, ale v rámci něho je ohromné množství možností, jak můžou křesťané uctívat v té které denominaci. Mnoho rozdílných chutí nebo potřeb křesťanů způsobuje neustálý vznik nového uctívání či bohoslužeb. Stává se, že i v rámci jedné církve jsou různé způsoby uctívání. Příkladem by mohla být presbyteriánská církev v Coloradu, která uctívá úplně jinak než presbyteriánská církev v Ugandě (nejspíš to vychází z mentality obyvatelstva), ale jejich doktrína je z velké části stejná. Koneckonců, nemusíme chodit ani tak daleko, protože i v rámci ČCE má právě náš sbor jinou liturgii než ostatní sbory.

Pokud by ale měla jedna církev doktrinální neshody, může být požadován vzájemný dialog na téma Božího Slova. Jestli jsou neshody jen ve formě bohoslužby, není to na škodu, ale je pro oba dobré zůstat odděleně. Toto oddělování však neodmítá povinnost milovat jeden druhého (1.Janova 4:11-12) a v konečném důsledku být spojeni jako jeden v Kristu (Jan 17:21-22) i v rámci rozdílných křesťanských denominací.

Rozmanitost je dobrá věc, ale nejednotnost v Božím slově není možná pro nikoho, kdo se hlásí ke křesťanství. Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! (1.Kor. 16,13)

Další informace