Otázky o Bohu, 46

Co říká Bible o církevní disciplíně, případně o vyloučení z církve?

Disciplína v církvi je vyžadující a přikázána samotným Bohem. Vyloučení z církve (exkomunikace) je formální vyloučení jednotlivce z církve a oddělení se od tohoto člena. Matouš nám v kapitole 18:15-17 říká, že církev má právo to udělat a také, jak se to dělá. Učí nás, že k problémové osobě může zajít kdokoliv z členů církve, napomenout ji a požádat o změnu chování. Pokud zmíněný člen nebude činit pokání, pak by za ním měli zajít dva nebo tři členové (vhodný by byl alespoň jeden starší sboru) a ověřit důvod odepření pokání.

 

Pokud v životě dotyčného problémového člena ani po delším čase nenastane změna, měl by být předveden před zástupce sboru, tedy presbyterstvo. Tento proces nikdy není příjemný, stejně tak, jak otec si nikdy nelibuje ve veřejném ukázňování svých dětí. Ale často je to potřebné, ba až nutné. Takové rozhovory nesmí probíhat ve stylu – „podívej se na mně, jak jsem dobrý a svatý“. Důležité je vést tento rozhovor velmi citlivě, v lásce k dotyčnému člověku, ale hlavně v pokoře, úctě a bázni vůči Bohu. Postupně je potřeba docílit toho, aby se tento člověk mohl vrátit do plného obecenství s Bohem, ale i ostatními věřícími.
V 1.Korintským v 5. kapitole apoštol Pavel uvádí, jak se špatné věci šíří do okolí a „maličko kvasu prokvasí celé těsto“. Myslí tím hlavně starý a špatný kvas. Zároveň Pavel vysvětluje, že Ježíš nás spasil, abychom mohli být odděleni od hříchu. Měli bychom být „nenakvašení“ zlým kvasem a svobodní od toho, co způsobuje duchovní úpadek. Kristus si přeje, aby jeho nevěsta - církev, byla čistá a neposkvrněná (Efezským 5:25-27).
Disciplinární opatření církve je úspěšné v předpokladu, že toto úsilí přivedlo člena církve k opravdovému pokání. Když k němu dojde, člověk může být navrácen do společenství. (2.Korintským 2:5-8). Může se však stát, že disciplinární opatření, i když se provádí v lásce a správným způsobem, není vždy úspěšné v navrácení hříšníka zpátky.

Možná všichni jsme byli svědky chování malého chlapce, kterému bylo od rodičů dovoleno dělat vše,  co se mu zachce, bez jakékoliv disciplíny. Není to pěkná podívaná. Ani taková rodičovská láska není pěkná a správná, protože už předem odsuzuje dítě k nevalné budoucnosti. Takové chování bude bránit dítěti tvořit smysluplné vztahy a vést si dobře v jakémkoli prostředí. Podobně i disciplína v církvi, ačkoli není vždy příjemná nebo lehká, je však potřebná, milující, a navíc je Bohem přikázaná.

Exkomunikace se dělá také pro klid a pokoj lidí ve sboru, proto je velmi nebezpečné, když se exkomunikace ujme jedinec, případně pár lidí, bez vědomí představitelů sboru, tedy faráře a presbyterstva. Je to velmi nesprávné vůči napomínanému člověku, ale hlavně vůči Božímu slovu. Jedinec totiž na exkomunikaci podle Písma nemá právo, protože jeho názor nemusí být správný. Musí to být názor většiny představitelů daného sboru. V takovém případě by mohl být exkomunikován právě tento sólový aktivista, protože nejednal podle Písma.

Buďme tedy, bratři a sestry, pozorní a vnímaví vůči svému okolí. Ale hlavně velmi citliví a milující své spolubratry a nedovolme, aby se i v našem sboru prováděly „čistky“ či jiné vyhrůžky, neslučitelné s Písmem.

Další informace