Svět je místem našeho poslání

Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. J 17,18

Je zcela jasné, že se Kristovi učedníci nemohou ani nesmějí uchýlit někam do ústraní. Pán je posílá do světa. Použijeme-li výraz svět v přeneseném významu, potom nemusíme všichni vyrážet na misijní zahraniční cesty. V naší společnosti máme hned několik světů, jak o tom píše František Rauschner v Českém zápase, kde zmiňuje: svět dětí, svět dospělých, starých, nemocných, umírajících, autistů, slepých, hluchých, svět narkomanů, svět zločinu, umění. A můžeme pokračovat: svět chudých a svět bohatých, svět venkovský a velkoměstský, svět domácích a svět běženců, atd. Každý tento „svět“ představuje nekonečné možnosti služby. Na druhou stranu každý malý „svět“ představuje horu problémů, komplikací, nejistot.

Křesťané v těchto malých světech mohou sehrát důležitou roli, pokud ovšem nebudou uzavřenou a bránící se menšinou, ale menšinou vlivnou – světlem a solí. V tom spočívá podstata církve, jak na to upozornil teolog Rudolf Bohren:

Duch a Slovo shromažďuje církev, aby ji poslali do světa. Praktická teologie je věda o aktuálním shromažďování a vysílání církve. Praktická teologie jde falešným směrem, jestliže omezuje aktuální působení Ducha a Slova pouze na církev.

Mnozí se shodují s výrokem papeže Jana Pavla II. na tom, že Evropa musí být znovu evangelizovaná. Od dob osvícenství, kdy církve byly podrobeny soustředěné kritice, se již křesťanství v Evropě nebylo s to revitalizovat. Čekat na zázrak, že lidé sami začnou hledat závětří kostelů a modliteben, že budou vyhledávat tajemství liturgie či duchaplnost kázaného slova, aby tak sami našli cestu k Bohu, se podobá spíše onomu čekání na Godota. Proto stále více nabývá na aktuálnosti jasné Kristovo „jděte“. Jít za lidmi, tam, kde žijí a mezi nimi evangelium žít a sdílet.

Aby se post-křesťanský český člověk zajímal o svoji spásu, musí být oslovován našim životním stylem, autentickým životním příběhem, který, ač nedokonalý, nese Kristův rukopis. Nejpřirozenějším místem naší misie ve světě je tedy naše bydliště, pracoviště, škola. Dobrý pracovník, který je odborníkem ve své profesi (např. programátorské, lékařské, učitelské, dělnické, atp.), dobrý soused ve svém okolí, student mezi spolužáky. Tito obyčejní lidé, kteří jsou současně poučenými a vyznávajícími křesťany, mohou sdílet evangelium právě uprostřed „světa“.

Koncept, při kterém Otec posílá do světa svého Syna, je zcela zásadní pro pojetí misie i dnes. Říká se tomu inkarnační misie. Nutnou podmínkou pro toto poslání je vydat Kristu sama sebe. Tak se naše tělo stává „nástrojem“ sdílení Kristova evangelia, neboť vše, co prožíváme jako Ježíšovi učedníci v tomto světě, má misijní význam.

Doporučuji tedy, abychom každý den vycházeli do toho našeho malého světa, a praktikovali radu Františka z Assisi: Kaž neustále, je-li nutné používej i slova.

Další informace