Milosrdenství

Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: „Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.“ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Lukáš 10, 29-37

Když se řekne MILOSRDENSTVÍ, většině z nás se asi vybaví podobenství o milosrdném Samařanu. Četli, nebo slyšeli jsme jej tolikrát, známe ho. Známe ho?

Příběh vypráví sám Ježíš a klade v něm otázku, kdo byl bližní tomu, který upadl mezi lupiče. Odpověď zákoníka je správná, Ježíš souhlasí, ale co to znamená? Milosrdenství prokázal vlastně jen člověk ze Samaří - nepřítel. A co víc, dotáhl to až do konce. Pokusím se převést příběh do dnešní doby a dovolím si podotknout, že to není myšleno nikterak pejorativně: Na zemi leží oloupený polomrtvý skinhead. Kněz i presbyter, kteří procházejí kolem, se mu vyhýbají. Teprve Cikán, hnut soucitem, naloží zmláceného skinheada na vozík a odveze jej do nejbližší nemocnice. Teprve pak se vydá dál, za svým cílem. Nemyslitelné?! Ale co je u lidí nemožné, je u Boha možné! Jak milosrdný je Bůh? To se dovídáme např. v žalmu 103. 8-11:

Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;

Vidíme, že Bůh je k nám milostivý a neodplácí nám naše zlé skutky. Jak pochopitelné by bylo, kdyby právě Cikán si v duchu řekl: „Tak Boží mlýny přece jen melou“, pak by si do ležícího ještě kopl a nechal jej tam ležet. Nikdo by se příliš nedivil jeho reakci. Ježíš ale praví: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Matouš 5, 43-48

To, co Bůh po nás vyžaduje, je určitý vyšší princip, Boží princip. Už nejsme pohané, jsme křesťané. Bůh chce, ať se díváme na svět Jeho očima. Mnohé situace, ve kterých se ocitáme, nejsou tak vyhrocené, jako v případě biblického Samaritána, nebo zde uvedeného Cikána, a přesto od nás mohou vyžadovat jistou dávku milosrdenství, sebezapření a shovívavosti.

Další informace