Bohatý muž

Dodnes si jasně vybavuji chvíli, když jsem ve vlaku pročítal Bibli a narazil na rozhovor Ježíše s bohatým mužem. Přiznám se, že jsem soucítil s tímto chlapíkem a nechápal jsem, proč by měl onen bezúhonný člověk prodat veškerý majetek a rozdat ho chudým, aby mohl vstoupit do Božího království. Vždyť plnil veškerá nařízení a ze všech svých sil se snažil dosáhnout věčného života. Myslím, že dokonce očekával od Ježíše ujištění, že je na dobré cestě. Místo pochvaly však dostal úkol, který nemohl splnit! Vždyť by se musel vzdát všeho, na co celý život dřel a oprostit se od všech jistot, na kterých si zakládal.

Tento bohatý muž je vzorem pro dnešní společnost. Sebevědomý, úspěšný, spravedlivý,... Vlastnosti, které si dnešní doba žádá a vysoce je cení. Ježíš nás však chce zastavit a říct něco ve smyslu: Počkej, myslíš si, že si své spasení odpracuješ? Že je to ve tvých silách? Nebo že jsi snad režisérem vlastního života a všechno máš pod kontrolou? Také jsem se cítil zklamán a nejspíš bych reagoval podobně jako onen muž z příběhu, sklopil bych oči a smutně odešel...

Když se dnes vracím k tomuto biblickému textu, vidím jej trochu jinak. Když je člověk mladý, zdravý, daří se mu, na co sáhne a ještě ke všemu je ve společnosti oblíbený, pak může podlehnout klamu, že má vše pod kontrolou, že je dokonce pánem nad svým životem. A protože je psáno: „koho Bůh miluje, toho vychovává“, přicházejí na člověka chvíle, kdy se mu celý svět zhroutí, aby si uvědomil, na čem v životě skutečně záleží. Někdo přijde o zdraví, jiný o blízkého člověka a další třeba o práci. V okamžiku, kdy něco ztrácíme, dokážeme obětovat všechno méně podstatné, abychom si to udrželi.

Právě takovou láskou Ježíš miloval Boha Otce, že neváhal obětovat svůj život, aby Boží lásku k lidem naplnil. Stejně tak Bůh Otec neváhal pro lidi obětovat to nejdražší, co měl – svého Syna! Jeho srdce muselo pukat žalem, když Ježíše bičovali, plivali po něm a přibíjeli Ho na kříž...

Těžko pochopitelný projev absolutní lásky k hříšnému člověku, který si zakládá na vlastních schopnostech a neuvědomuje si, že naprosto všechno co má, mu bylo dáno.

Stydím se, že mi trvalo takovou dobu, než jsem pochopil, že nás Bůh chce vysvobodit ode všech závislostí a naplnit naše srdce pokojem a opravdovou důvěrou v Něho.

Zprvu se mi zdálo, že vírou v Ježíše Krista člověk více obětuje, než dostává. Hřích není tolerován, člověk se určitým způsobem distancuje od nevěřící společnosti a zavazuje se poddávat jistým autoritám, kterými jsou například církev a Bible. Zjednodušeně to znamená odevzdat vládu nad svým životem Bohu s důvěrou, že všechno co se děje, má pevně v rukou a myslí to s námi nejlépe. Dokonce lépe, než si dokážeme představit!

Přiznám se, že je pro mě velmi těžké oprostit se od svých koníčků, zálib a stylu života, na který jsem zvyklý. Není lehké se všeho vzdát, přestože získávám mnohem víc. Pán má však se mnou velikou trpělivost...

Ve chvíli, kdy jsem pozbyl zdraví, nebylo těžké vzdát se sportovních koníčků, když byla nemocná moje žena, život se mi obrátil naruby a můj životní styl vzal za své, když bylo v podezření na vážnou nemoc naše dítě, obětoval bych všechno, co jsem měl, aby bylo zdravé....

Stejně tak je to s pokrmem v době hladu a pokojem v době války. Těchto věcí si začneme skutečně vážit, až když o ně přicházíme. Takto v nás Bůh buduje správný žebříček hodnot. Rozhodně si nemyslím, že se nemáme věnovat žádnému koníčku, abychom byli stále připraveni někomu pomoci, ale máme mít na paměti, na čem v životě opravdu záleží a podle toho také jednat. Věčný život je přece ten nejvyšší cíl a smrt si dříve nebo později přijde pro každého z nás. Je to neuvěřitelné, jak čas plyne a babička, která řekla, že před chvilkou byla ještě dítětem, už dnes nežije...(mezi námi) :-)

Další informace