HAITI po zemětřesení

„Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou…

Propukám nad tím v pláč, slzy se mi proudem ři­nou z očí…

Veškeren její lid vzdýchá a žebrá o chléb…

Pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme…

Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci….“

Pláč Jeremjáše

Všichni jsme hluboce otřeseni bezmeznou katastrofou, kterou můžeme prostřednictvím televize vidět vlastníma očima. Zemětřesení na Haiti jistě s námi všemi zatřáslo. Uvědo­mili jsme si znovu, že naše Země není raj­skou za­hradou. Lidé na Haiti pro­žívali něco z toho, co popisuje prorok Jeremjáš ve své knize Pláč.

Kristus, který byl vždy připraven pomáhat trpícím s nasazením vlastního života až k sebeobětování, nás volá ke službě trpícím bližním a praví: „Cokoliv jste učinili jed­nomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Mat. 25,40.

Zároveň nás velmi vážně varuje: „V mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolesti.“ Mar.13,8. „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valí­cího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Luk.21,25-26. Kristus tyto děsivé pří­rodní katastrofy předpovídá. Před jeho druhým příchodem jich bude přibývat. Ví o tom, že mnozí lidé budou při nich umírat a mnozí budou prožívat veliké utrpení. Lidské utr­pení mu opravdu není lhostejné, vždyť to hrozné utrpení na kříži přijal na sebe zcela dobrovolně. Když se proroc­kým pohledem podíval na Jeruzalém, „dal se nad ním do pláče a řekl: Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji!...Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ Luk.19,41-44. Jsou tedy chvíle, kdy se Bůh sklání k člověku, k národu i k lidstvu se zvláštní Boží nabídkou milosti, když však člověk Boží nabídku odmítne, pak pro­žívá bolestné důsledky svého rozhodnutí.

Zemětřesením na Haiti promlouvá Bůh k celému lidstvu, i k nám v naší republice, a to velmi důrazně. Kristus nám připomíná dvě důležité pravdy:

1. Jeho prorocká slova jsou pravdivá a je třeba, abychom je všichni brali opravdu vážně.

2. Zemětřesení na Haiti je Boží výzvou k pokání pro všechny národy země, pro každého obyvatele této planety. Kristus nám připomíná velmi důrazně: „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Luk.13,5.

Proč ta výzva k pokání a proč ty předpovědi mnohých katastrof? Z jednoho prostého důvodu. My lidé přemýš­líme většinou jen o zemském životě. Vidíme jen těch pár desítek let života na Zemi. O tom, co bude po smrti těla, většina nepřemýšlí. Lidé si neuvědomují, že jsou stvořeni pro celou věčnost. Kristus má na mysli naše věčné dobro, naši věčnou blaženost. Skrze pokání a smíření s Bohem se nám otevírá věčný život v Božím království. Bez pokání a bez smíření s Bohem zůstává člověk pro své hříchy – pro svůj vzdor vůči Bohu - pod Božím hněvem a čeká ho věčné zoufalství. Kristus se dívá na nás lidi z tohoto pohledu věčnosti. Je-li člověk smířen s Bohem skrze oběť Ježíše Krista, má zajištěnou věčnou šťastnou budoucnost a už není rozhodující, kolik let zde na zemi prožije. Není-li smí­řen s Bohem, pak ho čeká věčné zoufalství, i kdyby na zemi prožil v dokonalém blahobytu třeba sto let.

Bůh nás lidi opravdu miluje. Velmi mu záleží na tom, abychom byli věčně šťastnými Božími dětmi. Aby tomu tak bylo, musí každý člověk splnit jednu podmínku: Přijít osobně v pokání k Bohu skrze Ježíše Krista, který je jedi­ným Prostředníkem a Spasitelem hříšníků. Kdo se pokoří a vyzná před Bohem v upřímnosti své hříchy i svoji víru v Ježíše Krista jako svého Spasitele, dostává dar věčného života v Božím království lásky, pokoje a radosti.

V čem je tedy problém člověka? V tom, že se ve své pýše nechce před Bohem pokořit, nechce činit pokání, nechce myslet na věčnost. Klame sám sebe a namlouvá si, že Bůh není a život končí tělesnou smrtí. Někteří říkají: Proč bych o tom přemýšlel, nějak bylo, nějak bude. Bohu je nesmírně líto každého člověka, který kráčí cestou pýchy a svévole. Proto k nám mluví dvojím způsobem: 1. Mluví tiše a velmi laskavě skrze své Slovo, které nám posílá v Písmu svatém, a také skrze své svědky. 2. Když jeho tichý hlas ignoru­jeme, promlouvá k nám hlasitěji a důrazněji skrze různé i bolestné události. Kéž bychom jeho tichý hlas i jeho hlasité volání brali vážně. Kéž bychom nebyli podobní Jeruzalémským, kteří nepoznali čas, kdy se Bůh k nim sklonil.

Stále totiž platí slova, která napsal apoštol Jan: „V tom je láska, ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ 1.J.4,10. „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ Jan 3,36. Apoštol Pavel připomíná: „Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Další informace