Ježíš – vzor v pokušení

Žijeme v době velkých možností. Jako křesťané máme otevřené dveře do politiky, na univerzity, do sféry podni­katelské i showbussinesu… Jenže to, co se od dob Pána Ježíše prakticky nezměnilo, je postoj k Ježíši Kristu. Z toho nebo onoho důvodu většina elity nechce mít s Ježíšem Kristem nic společného, a to patřičné místo pro Ježíše je kříž, kde bezmocný už nezasahuje a nemluví do našich svobodných a sebeuvědomělých životů.

Když Pán Ježíš začíná veřejně působit po svém křtu, když začíná naplňo­vat Boží vůli směřující k našemu spasení, je veden do pus­tiny, aby byl pokoušen od ďábla. Tím se nám znovu při­pomíná, že zde máme mocného protivníka, který svedl první lidi, Adama a Evu k hříchu, k neposlušnosti Bohu (Gn 3,1-6). To on je vrah a lhář (J 8,44) a často přichází k člověku jako anděl světla (2K 11,14). Proto se denně mod­leme, aby nás Bůh zbavil od Zlého a děkujme Ježíši Kristu, že nad ďáblem a nad všemi mocnostmi zvítězil svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním (Ko 2,15).

Jestliže ďábel pokouší Pána Ježíše, můžeme si být jistí, že pokouší i kaž­dého z nás. Otevřme si teď Evangelium podle Matouše 4,1-11, a pozorně si text přečtěme, můžeme si přečíst i paralelní text v L 4,1-13 a další odkazy. Dvakrát se ďábel obrací na Ježíše Krista podmiňovacím způsobem „jsi-li“, jsi-li Kris­tus, tak to dokaž, předveď, co dokážeš. Kolikrát podobným slovům člověk podlehne. Když chlapec říká dívce: „když mne miluješ, tak mi to dokaž“. Kolikrát v různých skupinách zazní: „chceš-li k nám patřit, ukradni něco z obchodu“. Koli­krát jsme sváděni ke zlému oním „to bys přece nedokázal“. Ale co by člověk neudělal, aby dokázal, jakým je borcem, že má právo někam patřit… (4,3) „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto ka­menů jsou chleby.“ Jsme sváděni k přesvědčení, že k nasycení, k životu stačí chléb, to, co po­skytuje tento svět.

Šalomoun v knize Kazatel popisuje zkuše­nost, kdy hledá to, co je dobré pro lidské syny, čeho by se mohl člověk přidržet, aby mu to při­neslo uspokojení (Kaz 1,12-2,11). Zkouší to s moudrostí, ale zjiš­ťuje, že „kde je mnoho moud­rosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti“. Zkouší to s radovánkami a dopřává si dobrého. A hle, také to je pomí­jivost! Pak podnikal velkolepá díla, postavil si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. Nakoupil si otroků a otrokyň a měl i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě před ním. Nahromadil si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. Stal se velikým a předčil všechny, kteří byli v Jeruzalémě před ním; nadto při něm stála jeho moudrost. V ničem, co si žádaly jeho oči, jim nebránil, svému srdci neodepřel žádnou radost a jeho srdce se zaradovalo ze všeho, za čím se pachtil, a to byl jeho podíl ze všeho jeho pachtění. I pohlédl na všechno, co bylo jeho rukama vyko­náno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíji­vost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.

Nepřipo­míná nám to mnohé lidi kolem nás? Ale nepřipomíná nám to i nás sa­motné? Za čím se vlastně ve svém ži­votě pachtíme? Nespoléháme právě na podobné věci, že nám v životě přine­sou uspokojení, nasycení? Jenže napl­nit náš život, přinést skutečné nasycení dokáže jen slovo, které vychází z Božích úst. Abych byl konkrétnější, tak to je především slovo evangelia (1K 15,1-5): „Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl po­hřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se…“. Můžeme také říct to Slovo, Slovo Boží – Ježíš Kristus sám (J 1,1; Zj 19,13). On je také chlebem života (J 6,35). Pokušení chleba může zahrnovat i nebezpečí prosperity. Jsem-li Boží dítě a je-li Bůh můj Otec, cožpak by se tedy Otec neměl nepostarat o všechny moje potřeby? Dá mi krásný dům, nové auto, dobrou práci, dá mi zdraví…

Příklad Ježíše Krista ukazuje přece jen něco jiného. (4,6) „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!“ Nemáme se vrhat do různých nebezpečí s lehko­vážným „přesvědčením“, že nás přece ochrání náš anděl, a Otec nedopustí, abychom si narazili nos. Ale může zde být i další pokušení, aby Ježíš viditelně před očima všech ukázal, že je skutečným Mesiášem, Bohem a Spasitelem skrze zázrak, projev moci. Kolikrát jsme si přáli při svědectví opřít se nejen o pouhá slova, ale mít po ruce i mocný čin, kdybychom třebas někoho vzkřísili z mrtvých, kolik by uvěřilo (L 16,31)? Kolik lidí uvě­řilo a uvěří těm, kteří přišli v moci a prohlásili se za Mesi­áše, Spasitele (Mt 24,24)? Jsme sice chráněni Boží moci, ale ne nutně od různých pádů, „Boží moc vás skrze víru střeží ke spa­sení, které bude odhaleno v po­sledním čase“ (1P 1,5).

Poslední pokušení v této sérii, je pokušení moci, slávy, bohatství (4,8). Někteří toto vzali doslova, poklonili se ďáblu a získali úspěch, slávu a bohatství, ale spolu s tím i to, co přináší ďábel: zklamání a smrt. Jediný, komu patří naše čest, úcta, před kým máme sklánět naše kolena i kolena srdce je Trojjediný Bůh. Ale upřímně, ruku na srdce, kdo z nás ani jednou nepodlehl touze po majetku (1Tm 6,10), touze po slávě… Dnešní doba je dobou velkých možností, ale často za cenu zapření Ježíše Krista, často za cenu nevyznávání, nesvědčení o Ježíši Kristu (J 12,42.43), často za cenu zaměnění lásky za lež, podvod, tvrdé lokty…

Ježíš přišel činit vůli svého Otce; čí vůli chceme činit a či­níme my? Při činění Boží vůle máme mocné protivníky: ďábla s jeho mocnostmi, svět i naši starou přirozenost, ale na naší straně stojí vítěz Ježíš Kristus, který v pokušeních zvítězil i tím, že stál na Božím slově (znal je, dovedl je přesně a správně citovat) a měl společenství s Otcem i skrze modlitbu. 1 Korintským 15:57 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Další informace