Ježíš - přicházející král

Příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma může nepouče­ného čtenáře přivést až k pomyšlení na známé přísloví „Pýcha předchází pád“ – Ježíš vjíždí do města jako král, nechá se oslavovat davem, užívá si své slávy, dokonce se odváží udělat pořádek v chrámě. A o několik dní později umírá jako zločinec a vyvrhel…

Poučený čtenář ovšem ví, že vše bylo jinak. Úplně jinak. Ježíš opravdu vjíždí do Jeruzaléma jako Král, avšak není to takový král, s jakými měli tehdejší lidé zkušenost. Ti jezdili na válečných koních, měli své družiny, vojáky, služebníky. A čím důležitější král, či dokonce císař, tím byl jeho prů­vod velkolepější. Jen ten davový jásot nebyl možná vždy zcela upřímný…

Ježíš jede na oslu, který v jeho době zrovna královským dopravním prostředkem nebyl, a navíc, ten oslík ani není jeho, musel si ho půjčit. Nemá kolem sebe početné a profe­sionální služebnictvo, ani vojáky, jen své často zmatené učedníky a několik slabých žen. Snad jen ten dav volá to, co volat chce…

Evangelista Matouš pochopil, že to, co Ježíš svým vstu­pem do Jeruzaléma vyjádřil, je naplněním proroctví z knihy proroka Zacharjáše (9. kapitola). Ten již dávno před Ježíšovým narozením dal svému lidu ujištění, že ten opravdový král jednou přijde: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Ale to není vše, v dalším verši ještě zaznívá: "Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymý­cen." Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.

Ježíš přijíždí, aby toto proroctví naplnil. Jede na obyčej­ném oslu jako pokorný muž, vždyť není Králem, který má v úmyslu válčit a dobývat. Je spravedlivý, protože činí přesně to, co požaduje jeho Otec, Bůh spravedlnosti. Je zachráněný, protože důvěřuje Bohu, který zachraňuje a bude zachráněný, protože jej Bůh jako svého věrného a poslušného syna a služebníka zachrání z říše smrti. Je po­korný a tichý (těmito slovy lze nahradit výraz pokořený), vždyť přišel sloužit lidem, přišel je zachránit, aniž by za to očekával chválu a ovace. V pokoře jde cestou, kterou mu ukazuje Otec. Ježíš je tím kdo činí přesně to, co žádá od jiných: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi pa­nují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Mk 10,42-45)

Ježíš tedy vjíždí do Jeruzaléma jako pravý Král a také s sebou přiváží, alespoň částečně, své království. Boží krá­lovství je díky němu již v tomto světě zčásti přítomno, vlamuje se do reality našeho světa, ale jeho definitivní a celkové ustavení musíme ještě vyhlížet. Teprve tehdy na­stane ona doba, kdy budou vymýceni koně i válečné vozy a zbraně, doba kdy nade vším bude vládnout Bůh, který nastolí věčný pokoj a spravedlnost.

Další informace