Co je podstatné?

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. 1. Korintským 13, 13

V Písmu se mluví o třech drahokamech, skutečných darech a ctnostech křesťanského života. Jak čteme v 1. Korintským 13,13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

Naši duchovní otcové, bratří z Jednoty bratrské, tomuto slovu podřizovali svou teologii a správu církve. Věci podstatné jsou pro naše spasení nejdůležitější. Zmatek a tragédie v historii církve podle nich způsobilo jejich nerozlišování, tedy porušení pravé zbožnosti - záměnu skutečného základu spasení za falešné spočinutí v lidských zařízeních. Obnova církve je návratem k tomu co sám Bůh podstatného vykonal pro naše spasení. A odsunutím všeho ostatního na místo druhé a třetí.

Podle Lukáše Pražského (+1528) jsou Podstatné věci podvojné. Jednak ze strany Boha a jednak ze strany člověka. Z Boží strany jsou podstatnými věcmi I. Milost Boží 2. Zásluha Ježíše Krista 3. Dary Ducha svatého; ze strany člověka pak víra, naděje a láska, jimiž je člověku darována účast na objektivním díle Božím. Bez milosti Boží je víra „mrtvá“, láska „omylná“, naděje „prázdná“.

Věci služebné jsou ty, jimiž Duch svatý jako nástrojem sděluje věci podstatné. Služebné věci jsou závislé na podstatných.

Nemají-li však jejich pravdu, jsou vyprázdněné až škodlivé. Prvořadé postavení mezi nimi má Písmo svaté jako služebnost nejpotřebnější, přímo závislá na podstatném Božím slově, jímž je Ježíš Kristus. Teprve pak je církev, církevní služebníci, křest, večeře Páně a kázeň.

Věci případné jsou takové, které bratři nikde nevypočítávají, jsou totiž podmíněné„časem i miestem a mohú býti i nebýti“. Jsou to řády a obřady.

Pro naši představu: formy Bohoslužeb, písně s kytarou nebo varhanami, forma biblických hodin, mezisborové struktury, formy svátostí a další. Věci případné můžeme měnit a rušit „bez umenšení pravdy spasitelné“.

Toto trojí zjištění mělo funkci spojovacího a obranného mechanismu, který pomáhal církvi žít v těžkých dobách a v pronásledování. Toto učení pomáhalo církvi zůstávat u pramene spasení.

I dnes často trávíme naše rozhovory tím, co je lepší, jestli bohoslužby s 20 min kázáním anebo hodinovým, s kytarovým doprovodem nebo varhanním, s takovou nebo jinou liturgií? Naše pozornost je tak upřena k malicherným věcem. Živá a průzračná víra, naděje a láska nám uniká. Pomáhá naše liturgie lidem ve víře? Dávají naše písně lidem naději? Je naše společenství cítit láskou? Ustaňte již od malicherných sporů! Zaměřte svůj pohled na Ježíše a uvidíte víru v akci a pocítíte neutichající naději a stále trpělivou lásku. A jedno moudré heslo Jednoty Bratrské nakonec:

„V podstatném jednota, v nepodstatném svoboda, ale ve všem láska.“

Další informace