Solidarita v církvi

... aneb menší a větší sbory

Před nějakým časem jsem byl osloven, zda bych pro Nedělní noviny připravil článek na určité téma. Souhlasil jsem s podmínkou, že si název vymyslím sám. Zde je tedy mé zamyšlení.

Českobratrská církev evangelická (ČCE) se rozkládá na území celé České republiky a je tvořena 14 senioráty. Náš Moravskoslezský seniorát (MSS) je z nich největší. Zahrnuje území Olomouckého a Moravskoslezského kraje, zasahuje však svými výběžky také do Brněnského a Zlínského kraje! Jeho rozloha je 11.154 km2 a tvoří jej 25 sborů s celkovým počtem 11.747 členů.

Průměrně tak na jeden sbor připadá 460 členů (údaje jsou za rok 2008). Bez Českého Těšína, který uváděl 2.169 členů a co do počtu členů je zdaleka největší, by pak na jednotlivý sbor připadlo 399 členů. Podíváme-li se na přehled sborů v seniorátu, zjistíme, že jen osm z nich má více členů než tento průměr. Prakticky to znamená, že většina sborů má okolo 300 členů nebo méně.

Naše sbory jsou městské i venkovské, malé i velké, s různým věkovým spektrem – se zastoupením mladších generací i sbory většinově tvořené důchodci, s bohatou činností i omezené pouze na nedělní bohoslužebná shromáždění. Každý sbor je naprosto jiný, žije svým vlastním životem, řeší své interní problémy. Tím společným je naopak touha naslouchat evangeliu a žít dle příkladu Ježíše Krista. Ano, všechny dohromady pojí snaha přiblížit evangelium svému okolí a prakticky dosvědčovat, že život dle příkladu Ježíše Krista je možný. Samozřejmě v naší různosti jsou i naše aktivity i snahy odlišné. To, co by někteří nepřijali, je pro jiné samozřejmostí. Máme se od sebe navzájem co učit. Žádný sbor není dokonalý. I to nejmenší a třeba nejzapadlejší sborové společenství nás může oslovit a motivovat. Z toho důvodu se nemáme nad druhé povyšovat ani je odsuzovat. Mnohem lepší je se ptát, čím nám mohou být příkladem. Co si z jejich sborového života můžeme odnést jako dobrý podnět a výzvu.

Jako senior MSS se setkávám jak s kazateli, tak presbytery i ostatními členy sborů. Většinou se dozvídám o tom, co místní sbor tíží, co trápí jeho představitele, co se ukazuje jako problém. Musím konstatovat, že příliš mnoho vlastních možností jak pomoci nemám. Snad jen mohu projevit upřímný zájem, vyslechnout a snažit se pomoci radou i modlitbou.

Jedna z oblastí, která komplikuje život snad každému sboru, jsou finance. Tak jako v drtivé většině rodin, ani v našich sborech jich není nadbytek. V naší církvi jsou sbory zapojeny do jednoho celku, tj. ČCE. Senioráty jsou pak jakousi podskupinou, které se snáze komunikuje se sbory ve své oblasti. Jiný systém, kongregacionalistický, uplatňují mnohé hlavně tzv. svobodné, nezávislé sbory. Jde o to, že sbor je samostatný, není zapojen do nějakého celku, struktury. Co se doma upeče, doma také zůstane. Náš systém je solidární, tzn., že finančně silnější sbory podporují sbory finančně slabší. Na to je potřeba pamatovat. Tuto solidaritu vyjadřujeme třeba rozdílnými platbami seniorátních repartic. Velký sbor, tj. sbor s větším počtem členů a vyššími příjmy, přispívá do společné seniorátní pokladny částkou větší než sbor menší, tj. sbor s menším počtem členů a s nižšími příjmy. V tomto solidárním přístupu vidím klad ČCE. Jsme na jedné lodi, kde si větší, silnější, uvědomuje svou odpovědnost za menšího, slabšího. A obohaceni jsou přitom oba!

A v této solidaritě Vás, bratři a sestry, chci povzbudit. Někdy to v církvi i našich sborech vypadá, že si každý hrajeme na svém písečku. Že přes své starosti a problémy, nevidíme ty ostatní, kteří jsou na tom daleko hůř než my. Solidarita však spočívá také v tom, že se s druhými identifikujeme, ztotožníme, že jim budeme fandit a přát. Že se k nim přihlásíme, že jim dáme najevo: „Jsme s vámi, nejste nám lhostejní.“ Možná slovo solidarita není tím nejvhodnějším pojmem, který by měl společenství v církvi i seniorátu vystihovat. Jsou i jiné termíny, které nás vedou k přemýšlení o našem vztahu k ostatním. Třeba soudržnost, vzájemnost, zájem, ochota pomoci… Vždycky člověka obohatí vědomí, že vedle něj je někdo jiný, kdo vyznává stejnou víru a prochází podobnými těžkostmi a ovšem i radosti… Na rovině sboru to platí taktéž.

Farní sbor v Českém Těšíně je nejen největším v našem seniorátu, nýbrž i v naší církvi. To nemá vyznít jako uspokojení, ani jako chvála. Je to realita, kterou musíme vzít všichni vážně. Je to výzva k tomu, abyste se učili pomáhat menším a slabším, abyste nabízeli to, co máte a umíte, abyste se snažili ty druhé obohatit svým duchovním poznáním, zkušenostmi, i nejrůznější pomocí a službou. A proto Vás všechny bratry a sestry prosím, abyste sledovali dění v naší církvi i v seniorátu a nevyčleňovali se z tohoto svazku. Spoustu zajímavých informací a podnětů naleznete na webech ČCE i seniorátu: www.e-cirkev.cz a www.seniorat13.webnode.cz A právě z důvodu výše zmiňované solidarity a vzájemnosti při vědomí naší spoluodpovědnosti před Pánem Bohem bych byl rád, kdyby se Vaše mládež více účastnila seniorátních setkání mládeže, kdybyste modlitebně pamatovali na sbory v našem seniorátu, kdybyste svou solidaritu s ostatními sbory vyjadřovali i řádným ohlašováním a vykonáváním celocírkevních sbírek. Působí totiž podivně, když např. na Jeronýmovu jednotu přispěje sbor s více než dvěma tisíci členy částkou cca 2.000 Kč a sbor s čtyřmi sty členy částkou 15.000 Kč.

Bratři a sestry, byli jsme našim Pánem povoláni k tomu, abychom nesli jeho odkaz v tomto světě. A aby nám naše cesta životem ubíhala snáze, sdružujeme se ve sborech a nejrůznějších společenstvích. Jedním z nich je i to naše seniorátní. Přiznávám, že práce v seniorátu mě baví, byť je tak trochu navíc nad tou prací sborovou. Vždycky se totiž něco nového v jiném sboru dozvím. Často si mohu uvědomit, co nám v našem sboru chybí a třeba zase naopak, co máme navíc oproti těm, které jsem právě navštívil, co někdy ani nevnímáme. Přeji vám všem, abyste si uvědomovali svou sounáležitost s ostatními sbory Moravskoslezského seniorátu i Českobratrskou církví evangelickou jako celkem. Abyste přijali za své odpovědnost za ta sborová společenství mnohonásobně menší než to Vaše a přesto živé hloučky bratrů a sester, kteří mají podobné snahy a ideály jako Vy.

V posledních dvou letech jsem navštívil Váš sbor, respektive staršovstvo častěji, než kdy jindy. Jsem vděčný za všechny věrné křesťany, které jsem u Vás potkal. Věřím, že Vás Pán Bůh převede i přes složité období hledání nových kazatelů, že ve staršovstvu budou bratři a sestry, kteří budou ostatním členům sboru příkladem a motivací. A tak Vám všem přeji, aby byl Pán Bůh s Vámi u díla. Aby žehnal Vašim aktivitám, aby Vám ukazoval cestu, a Vy jste se mohli radovat ze zvěsti evangelia, která chce přinášet radost a naději.

Izaiáš 30,19-21: Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti. Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: "To je ta cesta, jděte po ní", ať budete chtít doprava nebo doleva.

Další informace