Ježíš radující se z obrácení

„Má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: "Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila. Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."  Lukáš 15

Jsem si jistý, že každý někdy ztratil nějaký peníz - z kapsy mu vypadla mince, kterou si přichystal na autobus, zapomněl drobné, které mu vrátila v obchodě prodavačka, nebo odnesl do čistírny oblek se stokorunou v kapse. Všichni známe ten pocit, kdy si říkáme, kam jsem to jen strčil, a pak si nadáváme do hlupáků a neschopníků... prohledáváme kapsy, nakukujeme pod podšívku i pod skříně, připomínáme si své předchozí pohyby ve snaze vypátrat, kam jsme ty peníze asi zašantročili.

Naše namáhání bývá přímo úměrné hodnotě pohřešovaného obnosu. Nad zakutálenou korunou možná mávneme rukou, pro pětikorunu jsme ochotní hrábnout do pavučin pod skříní, pro padesátikorunu už tu skříň možná i kousek poodsuneme od stěny. Dá se to nazvat ekonomickým myšlením: odpovídá hodnota vynaložené námahy hodnotě příslušného penízku?

Jenže jak to posoudit?

Hodnota věcí i peněz je relativní.

Jinak se na zatoulanou desetikorunu bude dívat člověk se slušným zaměstnáním i platem a jinak se na ni bude dívat dítě, které si vyprosilo od dědečka příspěvek na zmrzlinu.

Přenesme se nyní zpátky k přečtenému podobenství:

Žena ztratí peníz a pustí se do hledání. Měla jich deset, pravděpodobně stejné hodnoty. Většinou se uvažuje o denárech, což byla docela slušná hotovost (1 denár = jednodenní obživa pro skromnou rodinu).

Ta žena nebyla chudá. Zároveň ovšem nebyla tak bohatá, aby mohla jen mávnout rukou nad zakutáleným denárem. A tak se pustí do úklidu: přesouvá nábytek, vymetá zpod něj pavouky, hledá... Prostě dobrá hospodyňka, která pro pírko i přes plot skočí.

Hledá. A najde!

To je dobrá zpráva: žena svou ztracenou minci najde. Nemusíme o ni mít strach, problém se vyřeší.

Jenže ona jde ještě dále: najde minci a svolá velkou oslavu.

V tuto chvíli si dobrá hospodyňka i každý solidní ekonom začnou ťukat na čelo. Proč ten peníz tolik hledala, když přinejmenším stejný obnos hned zase vyhodí za suroviny k nějakému večírku? Proč jedná nejdříve tak šetrně a moudře, a najednou rozhazuje a utrácí? Celá předchozí teorie o hodnotě hledané mince je napadrť!

Zjišťujeme, že onen peníz má pro ženu ještě jinou hodnotu, než je vyjádřena pouhým číslem, vyraženým na líci. Třeba je to mince památeční, sběratelsky zajímavá nebo jinak pozoruhodná třeba je to první životní výdělek nebo něco podobného. Ženě prostě stojí za to ji nejen hledat, ale i docela nesmyslným způsobem její nalezení oslavit.

A právě v tom je hlavní myšlenka podobenství: Bůh (přirovnán zde poněkud netradičně k ženě - vidíme, že Pán Bůh si nevybírá!), a celé nebe a všichni andělové s ním se radují nad každým, kdo byl ztracen a zase nalezen. Natolik mu záleží na každém člověku, i na tom nejposlednějším ztracenci!

Kdykoli máte pocit, že jste se ztratili... vězte, že Ježíš už začal vymetat "kuchyň" a hledat. A jakmile vás najde, uspořádá velikou oslavu.

Chvála Bohu za ni!

Další informace