Když chlapi vaří a grilují

Bible je Boží Slovo a vyjadřuje hluboká duchovní tajemství. Ale je krásná v tom, jak zároveň popisuje naprosto obyčejné banální příběhy z každodenního života. Tyto dvě na první pohled naprosto rozdílné oblasti tvoří totiž jeden harmonický celek.

Příkladem může být právě třeba „obyčejné“ vaření. Od dětství jsem zcela spoléhal na kulinářské umění mé maminky. No a v manželství jsem jaksi samozřejmě považoval vaření za výsadní sféru vlivu manželky, do níž nemá vůbec smysl se plést, zatímco mým posláním je věnovat se spíše „vyšším“ cílům.

Jednoho dne jsem si ale uvědomil, že v Bibli kdejaký pořádný chlap uměl vařit. Třeba takový praotec Izraele, Jákob. Ten „koupil“ privilegia prvorozenství svého bratra Ezaua za čočkovou kaši, kterou právě vařil, když se hladový bratr Ezau vrátil unavený domů. Buď byl Ezau opravdu strašně hladový, nebo se ta čočka opravdu povedla. Víme, jak to nakonec dopadlo.

Ale Ezau byl zřejmě v kuchyni ještě větší machr. Víme, že občas připravoval svému otci Izákovi jeho oblíbenou pochoutku ze zvěřiny. Napodobit chuť této speciality si už troufla jen maminka Rebeka.

Pán Ježíš pověřil své učedníky, aby připravili sváteční velikonoční večeři. Zřejmě to zvládli s naprostou samozřejmostí. Když jsem od kolegů v práci slyšel, jaký fortel to chce, když se dělá jehně na rožni, musím před učedníky smeknout svou pomyslnou kuchařskou čepici. Kam se na ně hrabu s mým kuřecím ražničí.

No a zlatým hřebem této poněkud méně duchovní úvahy je příběh o tom, jak griloval samotný Pan Ježíš. I když to možná někoho překvapí, skutečně o této události píše evangelista Jan v 21. kapitole. Když vystoupili na břeh, uviděli řeřavé uhlí a na něm rybu a chléb. ... Ježíš jim řekl: „Pojďte snídat.“ A to se událo v době po Velikonocích a zmrtvýchvstání, kdy do odchodu Pána Ježíše z této země do Nebe zbývalo možná pár dnů nebo jen hodin a po této snídani následoval jeden z nejdůležitějších rozhovorů Pána Ježíše s Petrem. Mimochodem, událo se to právě asi v tomto jarním období po Velikonocích, kdy zrovna píšu tento článek (a přitom jsem ještě cítit kouřem).Tento příběh jsem totiž tak trochu použil doma, abych biblicky „zdůvodnil“ koupi malého grilu, pytlíku s dřevěným uhlím a několika klobásek se sýrem.

Pánové, bratři, chlapi, možná naše ženy nebo maminky potěší, když je aspoň jednou za čas zastoupíme u plotny. Když nezvládneme svíčkovou, určitě potěší aspoň vajíčka na tvrdo nebo ohřáté párky.

Na štědrý den jsem navštívil našeho dávného rodinného přítele a souseda. Je to dnes už starší pán, jehož všichni blízcí příbuzní jsou již na věčnosti a žije sám. Obdivuji jeho nezměrnou vitalitu. Právě si připravoval štědrovečerní bramborový salát, který bude mít ke smažené rybě. Ukazoval mi všechny suroviny, které si připravil. Tento recept mne docela překvapil a trochu lituji, že jsem ještě nemohl ochutnat. S úsměvem vyrovnané osobnosti, která prošla mnoha těžkými životními zkouškami, mi přitom vyprávěl, jak mu nezůstaly žádné kuchařské knihy, tak si alespoň do sešitu sepisuje recepty, které získává od přátel.

I tento všední život patří k našemu „náboženství“ a tvoří jeden neoddělitelný celek.

Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. (1.Korint. 10, 31)

Další informace