Zahrada

Prázdniny jsou vhodnou příležitostí k rekreování a poznávání jiných míst. O těch letošních byl pro mne novým místem klub maminek ve sboru Slezské církve evangelické v Návsí. Maminky to v rámci svých setkávání mají asi všude hodně podobné. Počet dětí značně převyšuje počet dospělých doprovodů, kávička se raději nepodává, občerstvuje se ve stoje či poklusu za dětmi, ze stejného důvodu souvislou větu řekne málokterá. Ale scházejí se pravidelně rády a s vděčností Bohu za své zdravé čilé potomky.

Byla jsem však pozvána na setkání přece jenom netypické – prázdninové, grilovací, s programem pro děti, během něhož měly maminky prostor k zamyšlení nad tématem „Zahrada – práce nebo odpočinek?“. První, co mě v jeho souvislosti napadlo bylo, že je to téma „pěkně provokativní“. Vzhledem ke zkušenosti se zahradou mých rodičů jsem totiž v odpovědi měla hned celkem jasno: práce! Moc se mi však líbily postřehy některých přítomných, které se daly shrnout do prohlášení „má-li být zahrada odpočinkem, znamená nejdříve práci“.

Ještě více mne zaujala aplikace jedné maminky, když hovořila o zahradě jako o manželství. Představovat si krásnou kvetoucí zahradu či bohatou úrodu bez práce by bylo bláznovstvím. Není však stejným bláznovstvím představovat si, že nám manželství „pokvete“ a přinese mnoho pozitivního do našich životů bez toho, aniž bychom se o to sami přičinili? Zahrada bez plotu je vystavena velkému nebezpečí „zvenku“ – zloději, nenasytní býložravci, hrabaví ptáci atd. Před kterými „narušiteli“ a jakým způsobem ochráníme náš vztah s partnerem? Možná je to odstěhování se od rodičů, moudré financování, utužení přátelství s těmi, kteří nás podporují ve víře či přestat srovnávat své manželství s ostatními. Troufám si říct, že nám všem je jasné, že plot absolutní zárukou obdivuhodné zahrady zcela jistě není. Na řadu přichází vzít do ruky rýč, motyku, kosu, sekačku, hrábě, konev a …… a makat a makat. A pak přijde ten zasloužený relax na lehátku, posezení u kávy nebo grilování s přáteli.

Bylo by fajn, kdybychom třeba při používání zmíněných nářadí na zahradě přemýšleli o tom, jak makat na našem manželství. Který plevel v něm bují? Příliš hodně přesčasů v práci? Televize? Nezájem o to, jaký měl ten druhý den? Pocit nenahraditelnosti? Neschopnost zajistit občasné hlídání dětí? Neúcta k partnerovi? Nedostatek komunikace nebo sexu?

Druhů plevele stejně tak jako „zabíječů lásky“ je hodně. Rozpoznat je, je velmi důležité. Ale není to všechno. S každým plevelem se musíme poprat jiným způsobem. Některý vyrýpnout, na jiný platí třeba postřik. Je to složité, ale jsou lidé, kteří se v zahradě/manželství opravdu vyznají. Můžeme je požádat o pomoc. A Pán Bůh dá sílu se s tím poprat.

Stejně založit ruce v klín si pořád nemůžeme dovolit. Musíme přece pozalévat a pohnojit to, co nám na té zahradě, v manželství či jakémkoliv jiném vztahu krásně roste.

Pěstujme krásné vztahy!

Další informace