Staň se součástí vánočního příběhu

"Hle, stojím přede dveřmi a tluču…“.  Zj 3,20

Vánoce nám připomínají historický fakt, že Bůh, Stvořitel světa, výrazně vstoupil do dějin a posláním svého Syna na zem jasně sdělil, že mu na lidech záleží. Narození Ježíše jako Spasitele je hlavním poselstvím vánoc. Proti této re­álné podstatě vánoc stojí to, co lze nazvat „komerčními vánocemi“, do nichž nás tlačí dnešní doba a reklama, tedy vnímat vánoce pouze optikou vánoční nálady, stromečků, vánočních dárků a pohádek, kapra, koled, cukroví a vá­noční výzdoby. Toto jsou určitě příjemné věci, které k vánocům patří a máme je rádi, ale jsou to jen vedlejší aspekty vánoc, a pokud vánoce vnímáme pouze takto, pak jsme účastníky jen jejich vedlejších rolí.

Paradoxem je, že většina lidí aspoň trochu ten původní vánoční příběh o narození Ježíše zná a koneckonců i ve sdělovacích prostředcích je to o vánocích připomínáno, ale řekl bych, že cíleně je to jakoby zatlačováno do pozadí, je to jakýsi nechtěný doplněk ke „komerčním vánocům“. Bylo by ovšem věčnou škodou vnímat jen ty komerční, vedlejší aspekty vánoc a tím hrát jen jejich vedlejší role. Uniklo by nám pak to hlavní z vánoc a možnost zapojit se do hlav­ních rolí vánočního příběhu.

Jak hrát ve vánočním příběhu hlavní roli? Tato otázka možná zní trochu absurdně, když to vypadá, že všechny hlavní role toho původního, historického vánočního pří­běhu jsou již obsazené. Tedy Bůh Otec, posílající na svět svého syna Ježíše, dále Marie s Josefem, kteří dostali za úkol se dočasně o Ježíše starat, pak první svědkové a uctí­vači narozeného Ježíše v betlémské stáji - pastýři a mudrci(tři králové), dále král Herodes, který se chtěl Ježíše hned po narození zbavit…… tedy žádná z hlavních rolí, zdá se,

není volná. A přece je cesta pro každého z nás, jak získat jednu z hlavních rolí – vstoupit do děje!

Jak tomu rozumět? Totiž, ten vánoční příběh svým způ­sobem není uzavřen a dokončen, je stále otevřen pro vstup každého člověka, který chce pochopit a přijmout, že Ježíš přišel i kvůli jeho. Jen tehdy vlastně jeho narození ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci nabývá smyslu, pokud jako osobního Spasitele, tedy zachránce od důsledků hří­chu, se člověk vlastně stává další hlavní postavou děje, začíná člověk důvod, proč Ježíš přišel, vezme za svůj - při­jetím Ježíše hrát jednu z hlavních rolí, a vzhledem k němu se tak příběh uzavírá a naplňuje se jeho smysl.

Nejde přitom jen o samotná slova „hrát hlavní roli“ a „být součástí děje“, ale jde o konkrétní důsledek toho, proč Ježíš přišel, jak je psáno v Bibli v J 1,12: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“. Nejedná se tedy o nic menšího, než o to „stát se Božími dětmi“, tedy získat smíření s Bohem, život věčný a Ježíše jako průvodce, oporu a světlo na cestě smysluplným živo­tem.

Jedna věc je ovšem „vstoupit do děje“ a začít hrát tu hlavní roli (tj. reálně jí začít žít), druhá věc je však v ní vy­trvat - mohli bychom to nazvat životem podle dobrého Božího scénáře, kdy Ježíš má být pro náš život autoritou a biblické principy a Boží záměry pravidly pro náš život.

Proto nás vánoce podle toho, v jaké fázi svého života se právě nacházíme, vyzývají: Pokud jsme se tak doposud nerozhodli, nebuďme jen účastníky vedlejších, ko­merčních aspektů vánoc a herci jejich vedlejších rolí, ale staňme se součástí děje vánoc tím, že Ježíše jako spasitele a autoritu do svého života přijmeme. A pokud jsme již do děje někdy vstoupili, zkoumejme, zda hrajeme vytrvale podle dobrého Božího scénáře a zda Ježíš a Boží slovo jsou pro nás sku­tečně autoritou.

Prožijme pokojné a radostné Vánoční svátky s vědomím, oč v nich zejména jde, a chtějme být, trvale, součásti jejich příběhu!


Další informace