Mudrci a my

V ruce mám dlouhý nákupní seznam mých spolehlivých pomocníků se špínou v domácnosti. Něco, aby se podlaha leskla a okna zářila čistotou. Pračka by si zasloužila kva­litní prášek. Bílá má být bělejší, černá černější, ostatní barvy zářivé. No jistě, ještě tekutý písek, nový prostředek na mytí nádobí, osvěžovač vzduchu. Další den jdu s no­vým soupisem. Tentokrát mířím do oddělení potravin. Potřebuji mouku, cukr, mléko, ořechy, mandle, kandované ovoce, kakao, čokoládovou polevu, nesmím zapomenout na citrón. Už mám vše doma a můžu začít. Vyprat, vyčistit, naleštit, navonět. Chci mít doma hezky a útulně. Je třeba ještě udělat adventní věnec, zavěsit ozdoby, zapálit svíčku, rozsvítit světýlka v okně.

 Něco tomu pořád chybí. Aha, vůně něčeho sladkého, jemného, křehkého. Jdu prolistovat své ověřené knížky a sešity s recepty a pouštím se do vážení, hnětení, válení, vykrajování, pečení a zdobení. Advent a Vánoce se kva­pem blíží. Každá z nás se snaží, aby nám doma bylo hezky a útulno. Přijdou k nám hosté, chceme, aby se u nás cítili příjemně.

Přemýšlím nad mudrci, šli kraj světa kvůli hvězdě, která zvěstovala narození významné osobnosti. Přirozeně oče­kávali, že významní lidé, budou mít něco společného s královským dvorem a zamířili si to tam. Jaké asi bylo jejich překvapení. Král o ničem neví. Volá své rádce a pátrání začíná. Nádherný královský palác není to místo, které mudrci hledali. Musí jít kousek dál, do Betléma. Už to není daleko. Možná, že tam hledají starostův dům nebo po­dobné důležité místo. Bible nám nezachovala útržky jejich rozhovorů, ale myslím si, že museli být překvapení, zara­žení, vyjevení. Hvězda zůstala stát nad stájí! To nejne­vhodnější místo. Nespletli se, nevyhodnotili své astrono­mické uvažování špatně? Tady se přece nemůže narodit král! Možná nějaký slavný podivín, ale ne někdo, kdo bude mít v rukou moc a vládu nad celým národem. Nový král nemůže být tak neurozený a chudý. Jsme přece ve staro­věku, vláda se dědí z generace na gene­raci nebo se uchva­cuje silou v doprovodu vojska. Ale co s tím má společného člověk, který se narodil ve stáji? A přece tam mudrci vešli. Poklonili se novému králi a ode­vzdali dary. Žádná oficiální audience, královský protokol, diplomatická jednání. Osobní setkání tváří v tvář.

Možná, že podobné je to i s námi. Chceme mít vše jasné, podle pravidel, žádná nebývalá překvapení, nic výstřed­ního. Moc se nám nechce zvát Ježíše do těch našich stájí, kde není uklizeno a vůbec to tam nevypadá slavnostně. Během vánočních příprav bojujeme s časem, nestíháme, musíme měnit plány, improvizovat. Nechceme, aby nás při tom ještě někdo rušil. A přece, někdo to chce udělat. Chce být našim hostem, přítelem, bratrem. Nechce čekat na to, až vygruntujeme, napečeme, vyzdobíme. Nezajímají ho nejnovější trendy v pečení, ani jaká barva na adventním věnci je právě in. Zajímá ho naše srdce. Nevadí, že v něm není uklizeno, že místo aby tam voněla láska, kazí se tam hromady dobrých předsevzetí, které jsme během roku ne­stačili uskutečnit. Přichází s darem pokoje, lásky a naděje. Naděje, která vytrvá na věčnost, naděje, která je tady pro nás každý den. Co za tu naději žádá od nás? Nechce toho málo. Chce mít to nejdůležitější místo v našem životě. Dáme mu jej?

Další informace