11.11.2011

Z pohledu obyčejného smrtelníka datum, které je už od pohledu přinejmenším zajímavé, což jistě všichni musíme uznat. Ona souhra „jedniček“ je vlastně jedinečný, nikdy se neopakující jev. A z tohoto důvodu si možná mnozí lidé na tento den plánovali události, které se také nebudou už nikdy v jejich životech opakovat. Jen počet svateb se tento den na mnoha místech mnohanásobně zvýšil, bereme-li v úvahu, že tento den připadnul na pátek, tedy běžný, pracovní den. Co vede naše spoluobčany k tomu, že si tímto způsobem chtějí obzvláštnit významné události svého života?

Je to snad pojistka manželek, aby si jejich manželé dobře a snadno pamatovali výročí svatby? Nebo snad víra v to, že jim tato neobyčejná kombinace čísel přinese stejně neobyčejný život? V „moci“ čísel se nevyznám, nevěřím ji a nutno dodat, že jsem tomu rád. Život je už i bez toho dost komplikovaný, než abych se hlídal, co který den můžu udělat a čemu se raději vyhnout. Nahrává to určité formě závislosti až otroctví. Ne, děkuji pěkně, ale po tomto skutečně netoužím. V mém životě je jen jedno číslo „1“ a to je můj Spasitel Pán Ježíš Kristus a k tomu nepotřebuji přidávat žádná další čísla ani nic jiného. V něm mám svobodu, kterou i pro mě vydobyl na kříži (Galatským 5, 1) a vím, že bude se mnou (Židům 13, 5), i když bude zrovna 11. 11. nebo třeba 25. 8.

A to je pro mě jistota, o kterou se můžu opřít, jistota, se kterou můžu večer klidně usínat a ráno vstávat, se kterou můžu dělat důležitá životní rozhodnutí, protože vím, že na to nejsem sám. Jistota, která zůstává neměnná, i když všechno ostatní je vzhůru nohama. A konečně jistota, která mi dává skutečný a trvalý pokoj. „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá.“ Izajáš 26, 3.

Další informace