Anna a Simeon

Znáte vánoční píseň „Zástupy kol jeslí hluché“? V našem kostele během vánoc každoročně zazní. Znám ji zpaměti, je melodická, dobře se zpívá a líbí se mi. Není těžké se ji naučit. Zpívala jsem ji mnohokrát, ale málokdy si uvědomila, jak je hluboká. Je v ní vyjádřena prosba. Prosba, ke které se mohu připojit a volat k Pánu Bohu: „Dej, abych poznal jako Anna, viděl jak Simeon, že lidstvu spása dána, že přišel opravdu On“. Annu a Simeona jsem „znala“ hlavně z této vánoční písně a stačilo mi to. Na biblické hodině jsme si o nich řekli ale více :-).

Jmény zmíněných hlavních postav příběhu je nadepsán oddíl ve 2. kapitole Lukášova evangelia od 21. do 40. verše.

Čtyřicet dní po svém narození je Ježíš přinesen do jeruzalémského chrámu. Jedná se o den, kdy žena, která porodila dítě, má přinést Bohu oběť za své očištění (srov. Lev 12,1-8). Je vyžadován roční beránek k zápalné oběti a holoubě nebo hrdlička k oběti za hřích. Maria obětuje dvě hrdličky (holoubata), jak je povoleno pro chudé. Prokazuje, že ona je matkou syna, že žije ve skrovných podmínkách a že zcela plní zákon, který Hospodin dal svému lidu.

Po provedení předepsaných úkonů se Ježíšovi rodiče setkávají se dvěma zvláštními lidmi – proroky – Simeonem a Annou. Simeona do chrámu přivedl Duch svatý. Simeon je představen jako člověk spravedlivý a zbožný. Bůh mu přímo zjevil (nevíme jak), že nezemře, dokud Mesiáše nespatří na vlastní oči. Nikdy se nevzdal naděje. Při pohledu na Ježíše zazněl z jeho úst chvalozpěv. Simeon ví, že toto dítě je Spásou od Boha. On rovněž ví, že tato spása se netýká pouze vyvoleného národa Izraele, ale že zasahuje všechny národy. Už v Jeruzalémském chrámu neplatí - spása pro Izrael - to ano, ale pro pohany jen soud a záhuba! Duch svatý dává Simeonovi nad děťátkem Ježíšem porozumět, že Boží spása je připravena všem.

Josef s Marií však mají slyšet ve svém údivu i to další, co už tak krásné nebude. Simeon mohl udělat za svým chvalozpěvem tečku a oni by s radostí šli domů, zvláště, když jim ještě požehnal. Ale Simeon je služebník Boží, musí pravdivě říci, že jejich dítě bude spásou, světlem, ale také jedněm k pádu a druhým k povstání. Musí říci, že Marie nebude jen šťastnou maminkou, ale její duši pronikne meč. Bude s ním společně trpět to, co on bude zakoušet.

Stařičká Anna z chrámu nevycházela, protože tam dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. Ani u ní nevíme, jaký byl její život od mládí až do stáří, jestli byla zdravá nebo jestli se ji povedlo vychovat děti. O Anně čteme, že byla dobrých šedesát let vdovou. Třeba z toho důvodu to mohla být zatrpklá stará paní, která toho od života moc neočekávala. Anna ale také nemlčí. Děkuje Bohu hlasitým chvalozpěvem a ohlašuje lidem, že v tomto dítěti se naplnila veškerá zaslíbení a očekávání vyvoleného národa. Prorokyni Annu smíme vidět jako reprezentantku mnohých žen pokročilého věku, které si najdou čas na modlitbu. Ani si neuvědomujeme, jakým požehnáním jsou tyto ženy pro lidstvo.

Nevíme, zda se Simeon a Anna znali, ale oba staré lidi spojuje očekávání a naděje. Neprožili žádný zázrak ani div. Nebyli uzdraveni, ani neomládli. Ale oni povzbuzeni Duchem svatým uvěřili, že právě na toto dítě čekali celý život. A to jim stačí. Nestává se asi úplně často, abychom se setkávali se spokojenými důchodci J. Z tohoto příběhu ale spokojenost čiší.

Příběh o Simeonovi a Anně nás chce povzbudit. Naše čekání na Boží pomoc není a nebude marné. V narození Ježíše Krista máme příslib, že se i my nakonec Boží pomoci dočkáme.

Těším se, že si i letos spolu s vámi tuto písničku v kostele zazpívám…

Další informace