Umývání nohou

„...Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Marek 10, 45

Ježíš myje učedníkům nohy (Jan 13;1 – 15). Kdoví, co všechno se promítá v jeho hlavě, když odkládá svrchní šat, bere lněné plátno, kterým se přepásá a pak jednomu za druhým pečlivě omývá nohy. Zdatní rybáři Ondřej, Petrův bratr, Jakub a Jan, synové starého Zebedea, které kdysi oslovil na břehu Genezaretského jezera. Unese jejich víra to, co se již brzy odehraje na popravčím pahorku za Jeruzalémskými hradbami? Pak je tam Filip a Bartoloměj a taky trochu nedůvěřivý Tomáš, který již brzy podstoupí zkoušku víry. Matouš, kterému setkání s Kristem zcela proměnilo hodnotová měřítka, opustil svou celnici a jisté příjmy z tučných úplatků a vydal se na nezajištěnou dráhu učednictví. Jakub, syn Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a také Jidáš Iškariotský. O Jidášovi zde čteme, že když Ježíš umýval jeho nohy, už věděl, že jej zradí. Jaké to asi je posloužit tomu, o kom vím, že mě jednou prodá a možná bude příčinou počátku velkého utrpení, které nakonec dolehne i na něj?

Něco podobného možná prožívali vězňové v bývalých koncentračních táborech za nacistického Německa, anebo ruští i zahraniční zajatci odvlečení do sovětských Gulagů. Mnozí z nich snášeli podobná trápení. Nad jejich krutými osudy se zamýšlel například ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. Mnozí z nich sloužili věrně svým věznitelům, za což později sklidili nezaslouženou odměnu, mnozí z nich už se nikdy nevrátili zpět. Ježíš s velikou láskou slouží i zrádci, dokonce i vrahům, když volá z kříže: „Otče, odpust jim, neboť nevědí, co činí.“ Ježíš jim chce „prokázat svou lásku až do konce“. Ježíš provádí své učedníky praktickou školou lásky. Ježíš řekl: „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo se mezi vámi chce stát prvním, buď otrokem všech.“(Mar 10;43 – 44).

Tuto zvláštní matematiku pochopila matka Tereza, když v r. 1948 odešla z kláštera, odložila hábit a přihlásila se do ošetřovatelského kurzu, aby mohla odejít sloužit těm nejpotřebnějším a nejchudším lidem v Indii. V r. 1950 už přijímá prvních 10 sester a zakládá nový řád, který nazve “Misionářky lásky“. V 90. letech již měl tento řád na 3 500 sester na 445 místech v 95 zemích. Tato prostá žena pochopila a začala žít to, co řekl Ježíš svým učedníkům: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Láska pro tyto sestry není a nebyla jen slovem bez obsahu, ale všední žitou realitou. Je zapotřebí, abychom si i my položili nepříjemnou otázku: Když říkáme, že milujeme, vydáváme se opravdu cele? Není to spíš tak, že chceme milovat, ale nechceme trpět? Jen opravdová láska a vydanost snižuje práh naší choulostivosti. Takovou lásku spojenou s obětí potom přijímá a proměňuje v radost sám Pán.

Některým věcem ve svém životě nemusíme porozumět ihned. Když přijde při umývání nohou na řadu Šimon Petr, slyšíme najednou velké protesty. „Pane, Ty mi chceš mýt nohy? Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ (Jan 13;6,8a) Petr se bouří, ano, viděl už Ježíše dělat ledacos, uzdravovat nemocné, vymítat démony, dokonce chodit po vodě, ale proč se najednou jejich Pán zaobírá jejich špinavýma nohama? Ne, ne, to nemůže být pravda, to bychom měli dělat my, ne On! Netrpíme někdy podobnými zkreslenými představami o tom, co by měl Ježíš v našem životě vlastně dělat? Podobně jako Petr se někdy zoufale bráníme - to ne já, ale ti druzí potřebují očistit své nohy, své svědomí, své srdce, ale my? My už jsme toho přece s Pánem tolik prožili, už jsme toho tolik viděli, proč bychom se zase měli vracet k nějakému mytí nohou, v duchovním významu – vyznávat svá selhání a hříchy. Dobře se zaposlouchejme do Ježíšovy odpovědi Petrovi: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“(Jan 13;8b) Umýt znamená očistit a jistě teď Ježíš nehovoří pouze o odstraňování pouličního prachu z nohou. Jinak by mu neřekl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ (Jan 13;7b)

Mistr svým učedníkům ukazuje přinejmenším na dvě důležité věci: Za prvé všichni, to znamená učedníci, faráři i teologové a ctihodní profesoři i ten neznámý bezdomovec, kterému se někdy raději vyhneme ze strachu, že po nás zase bude chtít peníze, já i ty potřebujeme projít očištěním. Jde o rozhodnutí, ano, Pane, i já potřebuji, aby ses ke mně sklonil, nikdo z nás není tak dobrý a samospravedlivý, že by si to nějak teologicky zdůvodnil, třeba i s pěkným křesťanským nátěrem jako Petr, když řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy.“ V jedné mládežnické písni se o tom zpívá takto: „Mistře ne nohy mé jsou tuze špinavé, ruka tvá je přesvatá, ať se jich nedotkne, Mistře ne, přece ne, no to je zhola nemožné, nohy mé jsou ruky tvé zcela nehodné.“ „To se přece nehodí, aby ten, který je po tři roky vyučoval a kterého si všichni váží, myl nohy. Taková duchovní kapacita a teď bude dělat takovou podřadnou práci? Kdyby to třeba udělal jenom jednou, jednomu z nich by symbolicky umyl nohy, tak ještě možná, ale on pokorně přistupuje od jednoho k druhému a nepřestane, dokud své dílo nedokončí, dokud „neprokáže svou lásku k nim až do konce“. To, co Ježíš koná, má i duchovní rozměr. V té písni se o tom také zpívá: „Vstal a myl nohy svým druhům unaveným, službu tak povýšil na poslání. Vstal a myl nohy svým druhům unaveným, kázal jim beze slov kázání.“ Ježíš káže, bere čisté lněné plátno a čistou vodu a pak do svých čistých rukou s láskou bere špinavé nohy učedníků, podobným způsobem chce naložit i se špínou, která ulpěla na našem životě, s našimi hříchy.

Dovolit Ježíši, aby nám umyl nohy, znamená pokořit se a vyznat: „Ano, i já Pane potřebuji tvé odpuštění, potřebuji, abys mne očistil. Chci být tvým učedníkem, umyj i mne.“ Tak jako Ježíš posloužil nám, máme i my jeden druhému sloužit. „Musíme milovat, až to bolí! Nestačí říci: „Miluji.“ Musíme tuto lásku vložit do konkrétních skutků,“ pověděla Matka Tereza. To není vždycky snadné, ale dává to našemu životu smysl a osvobozuje nás to od sebe sama, od našeho sobeckého „já“. Abychom toho byli schopni, musíme si nejprve nechat posloužit, pokud se nedovedeme pokořit před Kristem, nedovedeme se pokořit ani před těmi, ke kterým nás pošle.

Nechme si tedy Ježíšem umýt nohy...

Další informace