Napomenutí skrze včelu

Není snad jediný student, který by se těšil na období zkoušek. Mezi ně patřím i já.  Zkouškové na vysoké škole je pro mě ve znamení čaje, čokolády, nervozity a strachu. 

Vysokou školu studuji už třetí rok. Před každou zkouškou si uvědomuji, jak málo mám trpělivosti a jak málo spoléhám na Boha a jeho vedení. I když mám za sebou už několik zkoušek a zápočtů úspěšně vykonaných s Boží pomocí, přesto s každou novou zkouškou přichází strach.

Ale jelikož mám ve svém srdci Ježíše, měla bych moc dobře vědět, že Bůh má ve svých rukou úplně VŠE. Nic není, co by nebylo řízeno jeho vůli. Vím to, ale přesto pochybuji.

Každý den můžu být svědkem Boží milosti. Neustále mě něčemu učí. Jelikož Pán Bůh své děti miluje, proto si je vychovává. Zkoušky na vysoké škole jsou jen prostředek Boží výchovy. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnosti těm, kdo jí prošli.“ (Židům 12,11)

V tomto období, kdy se učím na státnice, se učím věřit. Pán Bůh si vybral velmi neobvyklý způsob, jak mě napomenout. Včelu.

Moc dobře to znáte, jak otevřené okno láká hmyz do našich příbytků. Tentokrát to byla včela, která neodolala. V momentě, kdy vlétla dovnitř, už nemohla najít cestu zpět a marně sebou plácala o sklo s nadějí, že se dostane ven. Slitovala jsem se nad ní a pomohla jí. Za chvíli mě od učení vyrušil stejný zvuk hledající včely cestu ven. I tentokrát jsem jí pomohla. To se opakovalo několikrát.

Když jsem se na ni dívala, jak marně usiluje zachránit se, najednou mi připomněla situaci, ve které se často nacházím i já. Když se dostanu to „pasti“ a Pán Bůh mě s ní vyvede, za chvíli se v tom plácám znova. Kolikrát jsem už viděla Jeho zázračné jednání nejen v mém životě a přece pořád znovu a znovu pochybuji. Stejně jako izraelský národ. Putoval pouští 40 let. Hospodin se o ně neustále staral. Vyvedl je z otroctví suchou nohou přes moře, byli svědky, když ze skály vytryskla voda, z nebe jim padalo jídlo a přesto si stěžovali.

Jak moc se jim podobám. Hospodin je mohl provést mnohem kratší a snazší cestou (stejně jako nás v období zkoušek), ale chtěl je něčemu naučit. Z jejich pádů se můžeme učit dodnes. Můžou být pro nás varováním.

Proto se snažím být Pánu vděčná i za státnice, protože skrze ně si mě chce vychovat. 

A jak to dopadlo s tou včelou? Zemřela, protože se nedokázala dostat ven…

Další informace