Důchodcem z Boží milosti

„Tu řekly ženy Noemi: “Požehnán buď Hospodin, který tě ode dneška nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli. On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat.“ Rút 4,14

„Až budu v důchodě,“ zní teď stále častěji, stále s větším očekáváním. Protože se toho už nebojíme, nevidíme ve stárnutí ani nedostatek, ani zúžení života. I když se byt zmenší a důchod bude nižší, přece zůstane bohatství mi­losti, ze které člověk může žít, a prostor lásky, v němž tu člověk může být pro druhé.

Stárnutí je povolání, které potřebuje učednická léta. A když před ně vstoupí smrt, ani tak učení nevyzní naprázdno. „Až budu v důchodě“ – což takové předčasné snění a plá­nování neochromuje? Naopak! Kdo si naplánuje na neděli něco pěkného, ten žije a pracuje ve všedních dnech horlivě a s radostí. Ale kdo si neděli pořádně nenaplánuje a nepři­praví, ten ji často promarní. A kolik důchodců promarní svoje stáří, protože do důchodu doklopýtali bez očekávání.

„Až budu v důchodě“ – to není troubení na ústup. Protože člověk dopředu neutíká. Nebezpečí smrtelného útěku hrozí těm, kdo se stárnutí bojí. To jsou ti, kteří později – ať jsou zdraví nebo nemocní – vysedávají v létě nečinně na lavičkách, opírají se znuděně o okenní rámy, tupě zírají do ohně nebo na obrazovku. Jejich myšlenky jsou obráceny dozadu, přežvykují znova a znova uplynulý život a nalézají jenom zvadlé kvítí. Dá se jim ještě pomoci? Nějakou knihou?

„On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.“ Kaz 3,11-12

„Až budu v důchodě“ – břeh stáří ještě leží v dálce. Ale každý den mne přináší blíž přistání a pevnině. Jaké to bude? Ať to bude, jaké chce, těším se na to. A když mne někdo poučuje o tom, že je to pustina, nu dobře: Nudit se nebudu. V každém přístavu, do kterého se ještě dostanu, se zásobím a naberu semena a květiny, stavební hmoty a barvy. A i kdyby ta země byla šedou pustinou, vystavím si tam chaloupku a založím si zahradu, ale dveře nechám otevřené.

S tím, kdo je se mnou na cestě, chci sdílet svoji radost, svá očekávání i své nedokonalé plány, aby je mohl doplnit a rozmnožit podle svého. Vyplatí se to. Země před námi je širá a téměř neprozkoumaná. Podnikneme to.

Další informace