Vytrvalost Slepého Bartimea

Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. (Marek 10, 48-50)

Ježíš vchází do města, které nemělo být nikdy postaveno – do Jericha. Ježíš se neštítí a přináší Boží království tam, kde je prokletí. Na scéně jsou kromě Ježíše také učedníci a zástupy. Bartimeus - syn Timaiův spolu s dalšími slepci a žebráky vysedával při rušném vchodu do města. Uši slepce jsou citlivé na důležité informace a slepec si z nich musí rychle vybrat. Z hluku valícího se davu se k uším Bartimea doneslo, že přichází Ježíš Nazaretský, o kterém už slyšel. Bartimeus nenechá utéct příležitost, která se naskytla. Slepec ví, co to znamená nechat utéct příležitost, pro něho je to otázka života a smrti. Ježíš je zatím pro lidi syn tesaře, a taky syn Davidův jako ten, který může pomoci. Král David ten uměl národu pomoci. „A ty jsi z jeho krve. Učiň milosrdenství a pomoz mi.“ Slepec nemůže šeptat, to by si ho nikdo nevšiml, proto musí začít pěkně řvát: „Smiluj se nade mnou.“

Mistr prý nechce být rušen, druzí odrazují slepce, ať ztichne. Ježíš se nemusí zahazovat s každým. Víme, s kým se chce náš Mistr bavit? Slepec znova volá slova modlitby. Už jste někdy křičeli modlitbu? Možná jste na tom nebyli tak zle, ale písmo mluví o tom, že jsme všichni slepí a nevidíme Boha. Dělali jsme svoje věci, jakoby Boha nebylo. Naše duchovní slepota nás uvrhla do příkopu u cesty, kde čekáme, jestli si nás někdo všimne. Kde je ten Ježíš se svými učedníky?

Věřím tomu, že ten, kdo zavolá podobně jako onen slepec, v klíčovém okamžiku života zjistí, že Ježíš Kristus už je na cestě. Ježíš nepřeslechne takové volání, i kdyby dav hlučel sebevíc, a křesťané odrazovali volajícího svými postoji. Slepý se již dlouho trápil a ti, kteří ho odháněli, mu nakonec sami říkají: „Neboj se, vzchop se, volá tě.“ Mistr je blízko. „Ale co čekáš, že udělá?“ Ježíš hledá vnitřní motiv pro žebrákův čin. Pro jeho smělost, co to znamená? Možná nakonec řekne něco jiného. Slepý ví, co chce, a stojí před mocným člověkem, který říká: „Co by sis přál, to pro tebe udělám.“ Milost nás dostává na kolena. On řekne: „Mistře, ať vidím.“ Přímé přání a důvěra slepce.

Zeptal se vás už někdy Pán Ježíš: „Co si přeješ? Co vlastně ode mne chceš?“ Myslím si, že tuto osobní otázku pokládá k našemu údivu i nám. Je důležité dojít k trůnu milosti našeho Krále, aby nás Jeho dobrota změnila. Slepý přichází k Ježíši přes všechny zástupy a stává se Ježíšovým učedníkem! Mnozí se domnívají, že jeho jméno je zachováno proto, že ho Marek znal z prvního sboru, kterého byl aktivní součástí. Víra Bartimea zachránila a zároveň uzdravila. Uviděl a bylo mu jasné, co má udělat - jít za Ježíšem. Dokonalost Boží se vlomila na svět. Ti, kteří viděli, co Ježíš udělal, viděli Stvořitele, který uvádí hříšné a nemocné stvoření do původního stavu - Boží dokonalosti. Víra nejenom ví, jaký Ježíš je, ale víra také zakouší Boží realitu a následuje Ho.

Závěr: Říkám si, jaké jsou moje modlitby – lehkovážné, mechanické nebo naléhavé? Vidíme, že Bůh hledá u lidí důvěru s vytrvalostí. Náš Bůh na nás dokonce vytrvale čeká, ale jak dlouho ještě? Pokud jsem si vědom duchovní slepoty, která pramení ze svéhlavosti, života bez Ježíše, kéž mé nitro vykřikne: „Smiluj se, Ty jediný, který můžeš pomoci.“ Už bylo dost toho laškování se životem. „Smiluj se také nade mnou, protože jsem ztratil první lásku a vděčnou radost. Čekám tě, tady v příkopě.“ Bartimeus jako slepý uměl čekat, a rozhodl se také o pomoc volat.

Další informace