Ježíšův chrám a světová misie

„Adsit Jesus Ecclesiae sui Nominis sine fine!” „Innotescant Biblia sine corruptione!” „Persistat Augustana confessio invariata sine variatione!”

„Ať Ježíš zůstává s kostelem nesoucím Jeho jméno bez konce!“ „Ať je Bible poznávána bez porušení!“ „Ať zůstává nezměněné augsburské vyznání beze změny!“

Z listiny sepsané Janem Mutmannem a vložené do základů Ježíšova kostela dne 13. října 1710

Evangelíci na Těšínsku prožívají letos svůj jubilejní rok – 300 let Ježíšova chrámu v Těšíně a s tím spojeného Božího požehnání.

Po 55 letech pronásledování evangelíků na Těšínsku nastalo pro ně v roce 1709 nové duchovní jaro. Bylo jim dovoleno, aby si v Těšíně postavili svůj kostel a školu, a tak veřejně vyznávali svoji víru. V nově vzniklém evangelickém sboru v Těšíně pracovali kazatelé, kteří byli pietistického zaměření – vedli tedy lid k opravdové zbožnosti, k následování Pána Ježíše Krista v každodenním životě.

Do Ježíšova kostela v Těšíně přicházeli i mnozí tajní evangelíci z Moravy. Přicházeli rovněž z okolí  Suchdola nad Odrou. Jeden ze Suchdolanů - David Schneider - ve svých Pamětech vzpomíná: „…konečně dal Bůh jasné světlo v Těšíně (v kostele milosti, v němž Steinmetz kázával). Tu jsme dostávali Bibli… Když se nám něco nedostávalo k našemu vzdělání, šli jsme do Těšína, abychom si přinesli nové povzbuzení a posílení.“

Ti, kdo navštívili Těšín, vypravovali o návštěvě svým známým a do „Ježíšova kostela“ přicházelo pak stále více Moravanů; Moravané nebyli povzbuzováni pouze zvěstí Božího slova, ale i osobními rozhovory s těšínskými pastory, zvláště s pastorem Steinmetzem. David Nitschmann, pozdější biskup obnovené Jednoty bratrské, měl se Steinmetzem duchovní rozhovor, na který později takto vzpomínal: „Když jsem s ním rozmlouval, bylo mé srdce velice uklidněno nad výkladem učení o zásluhách Spasitele, že ubohý hříšník, takový, jaký je, může přijít pouze k němu, a bude přijat. Mým bratřím jsem pak řekl: »Co jsem slyšel a co jsem zakusil ve svém srdci, to nemohu slovy vyjádřit, měli byste tam sami jít a slyšet.«“

Zvěst Božího Slova, kterou Moravané slyšeli v Těšíně, začala radikálně měnit jejich životy. To neuniklo katolickému duchovenstvu a vrchnosti a ta je začala krutě pronásledovat a trestat: byli zavíráni do nejhorších žalářů, trestáni nucenými pracemi, byli biti a spoutáváni až do krve.

Za této situace mnozí začali pozorně naslouchat tesaři Kristiánu Davidovi, který se setkal s hrabětem Mikulášem Zinzendorfem, který mu slíbil, že je ochoten přijmout moravské protestanty na svém panství v Sasku. Moravané tuto nabídku přijali a začali prchat do exilu. Pod vedením Kristiána Davida založili 17. června 1722 obec Ochranov (něm. Herrnhut), kde pak prožívali veliké Boží požehnání a zároveň Boží povolání k misijní práci ve světě.

Mnoho z moravských uprchlíků, kteří sedávali na kázáních v Těšíně a prožili zde duchovní probuzení, odešli pak z Ochranova na misii do Afriky, do Skandinávie, Ruska, Indie, Surinamu, do Severní Ameriky mezi Indiány, do Grónska nebo na Labrador.

Historik protestantských misií dr. Warneck napsal: „Tato malá církev ve dvaceti letech založila více misií, než celá evangelická církev ve dvou stoletích.“

Velkým požehnáním pro církev bylo i obrácení Johna Wesleye, zakladatele metodismu, který byl přiveden ke Kristu skrze svědectví Moravských bratří.

Semínko víry, které v Těšíně zasévali Steinmetz a ostatní probuzenečtí kazatelé, tak přineslo mnohonásobný užitek. Význam Těšína pro obnovu Jednoty bratrské patří k nejdůležitějším kapitolám dějin těšínských protestantů. Německy píšící historik Oskar Wagner napsal: „Svým podílem na růstu a vzniku ochranovské bratrské obce, obnovené Jednoty bratrské... vešly dějiny kostela milosti v Těšíně do dějin světového protestantismu.“

Za tuto Boží milost a požehnání vzdáváme díky a chválu nebeskému Otci.

Další informace